Historie obce Líbeznice
První písemnou zmínku o Líbeznicích známe z roku 1236. Záznam je psán středověkou latinou a lze ho nalézt v edici Regesta Bohemiae et Moraviae I. Jedná se o právní akt, jímž král Václav I. uzavřel s kanovníkem Marquardem smlouvu, v níž se král Václav I. zříká vymáhání všech dávek a věnuje statek, villa Lubeznic, pražské kapitule, kterou zastupoval právě kanovník Marquard.
Koncem 13. století jsou Líbeznice rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, do kterých plynuly z obce dávky jak naturální, tak i peněžní. Ve 14. století Líbeznice stále patřily k majetku kanovníků svatovítských a vyšehradských. Dále docházelo ke střídání majitelů. V roce 1652 Jindřich Čerhauz prodal obec Janu Hartviku Nosticovi. V 60. letech 17. století koupil Líbeznice Staré Město pražské, ale rod Nosticů je získal po čase zpět a v jeho majetku zůstala až do 20. století. Pro svou polohu, kostel i školu se brzy staly centrem blízkého okolí.Obec leží v krajině, již od pravěku protínaly a protínají důležité komunikace jih-sever a východ- západ. Pozůstatkem tzv. císařské silnice je pozdně barokní kamenný most. V 19. století byly zavedeny pravidelné dostavníkové spoje, některé z nich vozily i pasažéry Labské paroplavby z Prahy do přístavu v Obříství. Postupně se začal zvyšovat provoz a bylo třeba vybudovat hustou síť zájezdních hostinců a přepřahacích stanic. K tomuto účelu sloužil hostinec na náměstí, čp. 44 a čp. 1.
