Historie obce Maňovice
Své jméno dostaly podle rytířů z rodu Maň, kteří bojovali po boku Přemysla I. (Otakara). Ten jim za pomoc v boji uvedené vesnice i s přilehlými pozemky pravděpodobně daroval (nebo jeho vnuk Přemysl II. Otakar). Poslední držitel z tohoto rodu je Mařík Maň a je zapsán latinsky jako Marzicon Man a v jiném záznamu zase jako Marsson Manion r. 1386, kdy vesničku prodává Slávkovi a ten Zdeňkovi z Oslec r. 1394 (Zdenko de Oslecz) a od té doby vesnička patřila k panství (statku) Oselce. (Tomek - Z ...; Profous - Místní jména v Čechách ...; Karel Klozar - Maňovice 1366 - 1986 - Městská knihovna Horažďovice kniha sign.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366 - listina z 23.dubna 1366, sepsaná Buškem z Oseka, kvůli sporům o hranice pozemků mezi ním a farářem z Velkého Boru. Na pomoc byl přizván kmeta Mach z Maňovic, který hranice mezi katastry Oseka, Maňovic a Velkého Boru dobře znal - dvorec pana Buška i s původní vesničkou Osek, vyplenila husitská vojska v době obléhání hradu Rabí (1420), téhož roku Husité vypálili Malý Bor a Klášter u Nepomuku. Severní hranice katastru obce tvoří (s drobnými odchylkami), hranici rozvodí mezi řekami Úslavou a Otavou. Některé pověsti hovoří o přemístění Maňovic z původního místa v období husitských válek po vyplenění dvorce pana Buška v Oseku, na současné místo, ale nálezy tuto pověst nedokládají, ale naopak dokazují původní osídlení tohoto místa již před r. 1300. Přesídleny byly tzv. třetí Maňovice u obce Boháňka poblíž Hořic, kde obec byla vyhubena morovou ranou a hrstka zbylých osadníků se usídlila právě u obce Boháňka, ale to bylo někdy kolem roku 1700.