Cornštejn
Mohutné zříceniny hradu nad Vranovskou přehradní nádrží, nedaleko Bítova. Původně gotický hrad z počátku 14. stol., založen přílušníky rodu Bítovských a poprvé připomínán r. 1343. Hlavní stavbou byl pětipatrový palác, který se stal také posledním útočištěm posádky; svědčí o tom cisterna umístěná ve výklenku před ním. R. 1465 po 10-měsíčním obležení vojskem Jiřího z Poděbrad dobyt a pobořen.
Obležení bylo výsledkem dlouhotrvající zášti mezi Jiřím z Poděbrad a tehdejším držitelem Cornštejna, Hynkem Bítovským z Lichtenburka, která se vystupňovala po volbě českého krále r. 1458; Hynek odepřel nového krále uznat a složit mu přísahu věrnosti. Byl hnán před soud pro odboj a když se k soudu nedostavil, nezbylo moravským stavům, než aby poslaly k hradu své ozbrojené oddíly a zlomily odpor násilím. Ze vzpoury hrozila politická zápletka, protože Hynek, předstíraje, že trpí jako katolík od kališnického krále, si stěžoval papeži, a tím nejenže zabránil smírnému vyřešení české otázky u papežského dvora, ale jeho jednání se stalo zároveň nepřímým podnětem ke vzpouře ostatní katolické šlechty proti králi. Papež si totiž jako podmínku uznání Jiřího z Poděbrad za českého krále uložil zrušení obléhání Cornštejna a náhradu všech škod jeho majiteli. Dříve než došlo ke konečnému rozhodnutí, vyhladovělá hradní posátka se vzdala obléhatelům. Hynek z obleženého hradu uprchl (!) a obsazený hrad obdržel Wolfgang Krajíř z Krajku. Jeho syn Lipold jej obnovil a Cornštejn tak ve funkci nahradil zpustlý Frejštejn.
Obležení Cornštejna patří k nejzajímavějším událostem vojenských dějin 15. stol. především proto, že malý hrad vzdoroval tak dlouho a dokonce nebyl ani dobyt. Obsazen byl poté, co se vyhladovělá posádka vzdala. Hrad byl totiž postaven na místě velmi dobře chráněném, takže i přes pokročilou dělostřelbu nebylo možno se k němu dostatečně přiblížit. Jediným vhodným místem pro postavení děl byl vysoký hřeben na jižní straně. Tam také podle zpráv zbudoval Petr Mládenec z Miličína mohutné ležení, jehož středem byla bašta, obklopená, jak je dosud patrné, trojitým vysokým valem a hlubokými, ve skále vylámanými příkopy. Přesto však byla vzdálenost ležení pro tehdejší možnosti dělostřelby tak velká, že hrad mohl vzdorovat více než 10 měsíců, než byla posádka přinucena ke kapitulaci.
Počátkem 16. stol. bylo nově zesíleno opevnění a po r. 1542 byl chátrajicí hrad opraven, aby mohl vzdorovat eventuálnímu tureckému přepadu. Když nebezpečí pominulo, posádka hrad opustila, a ten po r. 1576 opět připadl k Bítovu. Roku 1580 se Cornštejn uvádí již jako pustý.
O hradu se dochovalo několik pověstí. Vedla prý odtud tajná podzemní chodba na starý vranovský hrad. Za jakési nespecifikované války, když Cornštejn obléhala cizí vojska, se dvě šlechtičny z hradu domluvily, že touto chodbou prchnou na Vranov. Tam však nikdy nedorazily a v okolí se vypráví, že dosud v podzemí obcházejí Cornštejn. – Jiná legenda praví, že v hradní studni se nachází obrovský poklad, který zde uschoval cornštejnský pán během obléhání hradu. Ten byl později dobyt, lidé povražděni a na poklad se zapomnělo. Dodnes tam leží na dně a jen na Květnou neděli vystupuje sud s pokladem až k okraji studny. – Na hradbách se prý také zjevoval přízrak Bílé paní, rozhazující okolo sebe dukáty.
