Hamousův statek ve Zbečně, čp. 22, řadíme mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Hamousův statek se nachází přímo naproti kostelu sv. Martina v obci s historií sahající do dob prvních Přemyslovců.
Statek obývali hospodáři, kterým nebyl lhostejný osud stavení jedinečného v kraji. Už František Hamous od roku 1763 obytné stavení i přilehlé hospodářské stavby opravoval a jeho následovníci se snažili udržet tento stav do dnešních dob. Zejména vděčíme Františku Kučerovi a jeho zeti Václavu Barchánkovi, kteří statek vlastnili v době, kdy všichni ostatní stavení bořili a stavěli nová modernější, že svůj život přizpůsobili stavení a ne době a možnostem moderního stylu bydlení.
Roubený obytný dům na první pohled nevypadá nijak zvláštně. Jak však vejdete dovnitř, ocitnete se v síni, kde naproti vchodu je vestavěn blok černé kuchyně s chlebovou pecí. Vpravo je vchod do velké obytné místnosti hospodáře a z ní do malé světnice, kuchyně hospodyně. Dominantou síně je však levá část, kde jsou dvě komory nad sebou. Vrchní sloužila ke skladování části úrody a její polovina též určitou dobu i jako letní místnost pro přespání kočího. Spodní komoru používal hospodář ke skladování postrojů a nářadí. Pod komorami jsou dva malé klenuté sklípky. Po dřevěné rampě za komorami se vejde do výměnku pro starého hospodáře s malou samostatnou kuchyňkou.
Stářím roubeného domu se v roce 1993 zabýval Ing. arch. Jiří Škabrada a Martin Ebel a v roce 2002 byl pořízen doplňující přesnější dendrochronologický průzkum roubení. Výsledkem bylo přesnější datování jednotlivých částí domu. Nadsklepní dřevěná konstrukce tvořící základ spodní komory je z let 1577–1583 a je dubová. Komory pak z let 1579–1756 jsou stavěny z jedle. Velká světnice z let 1746–1747 taktéž z jedle. Nejmladší je krov z let 1791–1792 převážně jedlový. Průzkum byl proveden jen na několika místech, ale i tak potvrdil pozoruhodné stáří stavby.
Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Dále objekt spravovala organizace Státní hrady Křivoklátska, která ho též od července roku 1995 zpřístupnila veřejnosti. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště středních Čech v Praze jako samostatný referát pod správou státního hradu Křivoklátu.
Informace o návštěvní době zde.
Ceny vstupného zde.
Zdroj textu: www.npu.cz – Národní památkový ústav
