Hospitál v Kuksu byl založen hrabětem Františkem Antonínem Šporkem na hraně návrší nad pravým břehem Labe na počátku 18. století. Jde o významnou barokní památku, na jejímž vzhledu se podíleli umělci světového formátu: především architekt Giovanni Batista Alliprandi a sochař Matyáš Bernard Braun. Areál hospitálu Kuks je proslulý monumentálním kostelem Nejsvětější Trojice, cyklem nástěnných maleb Tance smrti, alegoriemi Ctností a Neřestí a jednou z nejstarších lékáren – U Granátového jablka.
V roce 1696 se hrabě Špork rozhodl, že na svém hradišťském panství založí domov pro přestárlé veterány z okolí. Poté, co začaly na levém labském břehu v Kuksu růst Šporkovy lázně s rezidencí, byl jako místo pro budoucí ústav vybrán protější, pravý břeh.
Od roku 1707 se podle plánů italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho budoval kostel Nejsvětější Trojice, na němž pracoval stavitel Pietro Nettola. Takřka současně s kostelem, jehož krypta sloužila jako hraběcí hrobka, se stavěly také budovy po obou stranách chrámu – špitál a křídlo určené pro chovance hospitálu. Zároveň se zřizovala špitální zahrada, za kterou později vznikl ještě hřbitov s kaplí.
Celý výraz monumentální budovy podtrhují plastiky alegorií Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738), umístěné na terasu před hospitálem v roce 1720. Jejich instalací symbolicky končí výstavba hospitálu, i když do dnešních dob prošel nesčetnými úpravami. Z dalších Braunových děl jmenujme osm obdivuhodných soch Blahoslavenství, anděle Blažené a Žalostné smrti či sochy Křesťanských bojovníků. Kromě Brauna se na sochařské výzdobě areálu špitálu podílel i Nizozemec Bartholomeo Jacob Zwengs, následován Janem Bedřichem Kohlem Severou.
První převor milosrdných Narcis Schön dorazil do kukského hospitálu v roce 1743. Se svými spolubratry zde zřídil v první řadě lékárnu. Ta se nazývala U Granátového jablka, kteréžto je symbolem znovuzrození, obrození. V policích této druhé nejstarší zachované barokní apatyky ve střední Evropě nalezneme dodnes stojatky od dračí krve, račích ok či prášku z lebky oběšence.
Špitálníci - jak se kukští chovanci nazývali - nalezli svůj útulek po deseti mužích v prostorných pokojích západního křídla. Vykonávali pouze lehčí práce.
Hospitál fungoval až do roku 1938, kdy kvůli mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci hospitální budovu opustit. Dům začal sloužit částečně jako sklad arizovaného majetku, byla sem přesunuta hospodářská škola z Liberce a provozováno vlastivědné muzeum. Od r. 1942 tu fungovala župní polepšovna pro mladistvé delikventy. Na samém konci války našly v domě útulek německé ženy a děti prchající před postupující Rudou armádou.
Po druhé světové válce přešla hospitální budova do správy ONV v Jaroměři. Koncem 50. let začíná pozvolná a zdlouhavá cesta k záchraně barokního komplexu. V roce 1946 se uskutečňují první organizované prohlídky soch před hospitálem a barokní lékárny uvnitř. Sny o rekonstrukci hospitálu se naplnily v roce 2010, kdy odstartoval projekt Kuks - Granátové jablko, který proměnil objekt v moderní památku skrývající regionální vzdělávací centrum. Obnovený hospitál se opět otevřel veřejnosti po jednoleté pauze v březnu 2015.
Prohlídkové okruhy
- Hospitál (základní okruh)
- Šporkovská hrobka
- Historie lékáren
- Historie výroby léků
Informace o návštěvní době zde, ceny vstupného zde.
Zdroj textu: www.npu.cz – Národní památkový ústav
