Zámek Libochovice je vyhledávaným turistickým cílem pro svoji romantickou polohu na břehu řeky Ohře v pozadí se zříceninou hradu Házmburk a vulkanickými kopci Českého středohoří.
Roku 1272 patřilo městečko klášteru tepelskému. Prvně ověřené zmínky o Libochovicích procházejí až z roku 1336, kdy jsou Libochovice označeny jako „městečko hrazené“ s tvrzí. V té době zde stál farní kostel. Krátce poté se stalo součástí panství hradu Klapého (pozdějšího Hazmburka), náležejícího pánům z Lichtenburka. Počátkem 14. století majetek obdržel Hynek ze Žleb a Lichtenburka z rodu Ronoviců a od Hynkova syna jej v roce 1314 koupil král Jan Lucemburský. Roku 1335 jej však prodává Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánu na Žebráku. Tento rod patřil mezi nejvýznamnější rody v království, a to hned po Rožmbercích a Šternbercích. Zbyněk Zajíc z Hazmburka přestavěl libochovickou tvrz do gotické podoby a z této doby pochází i základy kaple při vchodu do zámku. Házmburští páni ale byli horliví katolíci a stáli v husitských válkách na straně císaře Zikmunda. Proto bylo roku 1424 městečko Libochovice husity spáleno a pobořeno a tvrz se ocitla v rozvalinách.
Jan starší z Lobkovic, pán na Zbirohu a Točníku, od roku 1554 nejvyšší hofmistr království českého, vyprosil u císaře Ferdinanda I. povýšení Libochovic na město, což se uskutečnilo dne 7. srpna 1560. Stavebníkem renesančního zámku je Jan starší z Lobkovic. Na místě původní gotické tvrze nechal postavit jednopatrový zámek, dodnes zachovaný v půdorysech současné stavby. Zbytky renesančních sgrafit jsou také patrné v dolní části vnější zdi severního křídla.
Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic. Roku 1591 udělil Jiří Popel městu mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva.
Po Bílé hoře bylo libochovické panství vráceno Šternberkům. Majetku se ujal František ze Šternberka a po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka. Za jeho držení roku 1661 došlo v Libochovicích k velkému požáru, při kterém vyhořel i zámek. Obnova byla finančně nákladná, proto Václav Vojtěch ze Šternberka prodal roku 1676 celé libochovické panství rakouskému šlechtici – hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina.
Roku 1682 byla zahájena roudnickým stavitelem, Italem, Antoniem della Portou, přestavba zámku do raně barokní podoby. Přestavba byla dokončena v roce 1690 a od té doby nebyl zámek, vyjma interiérů východního křídla, které vyhořelo v roce 1800, přestavován. Stavbu samotnou prováděl podle Portova projektu Štěpán Ricz také z Roudnice a kamenické práce po celou dobu přestavby zámku vykonával jeden kamenický mistr, Jakub Mithoffer, rovněž z Roudnice. Porta postavil raně barokní stavbu, jejíž čtyři křídla svírají uprostřed obdélný dvůr. Budovy zámeckého komplexu (konírny apod.) postavil Porta až v letech 1690–1697. Barokní portál u zámecké kaple byl přistavěn mnohem později, až v roce 1902, kdy byl převezen do Libochovic ze starého Dietrichsteinského paláce ve Vídni. Kamenný erb nad vchodem do zámku – součást raně barokního portálu, byl zhotoven kameníkem Janem Brokofem v roce 1690. V držení Dietrichsteinů byl zámek až do poloviny 19. století.
Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie z Ditrichsteinů, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů. V době, kdy vlastnili Herbersteinové libochovický zámek, vznikla i dnešní podoba stěn a stropů. Interiéry zámku jsou z největší části zachovány v původní barokní podobě, postupně pouze doplňované modernějším zařízením tak, jak ho vyžadovala potřeba jejich obývání až do 40. let 20. století. Herbersteinové libochovické panství vlastnili až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa.
Na zámku Libochovice je umístěna náznaková interiérová expozice, která představuje průřez jednotlivými historickými slohy a styly. Expozice obsahuje bohaté sbírky porcelánu, kolekce vzácných nástěnných tapiserií, porcelánu, obrazů a původních barokních kachlových kamen. U zámku se rozléhá rozsáhlý park, který se skládá z francouzské zahrady a přírodně krajinářského parku.
Prohlídkové okruhy
- Zámecké interiéry (základní okruh)
- Expozice o životě a díle J. E. Purkyně
Informace o návštěvní době zde.
Ceny vstupného zde.
Zdroj textu: www.npu.cz – Národní památkový ústav
