Historický barokní komplex klášterního areálu ve Velehradu pochází z poloviny 18. století a vznikl přestavbou cisterciáckého kláštera založeného v druhé polovině 13. století. Soubor zahrnuje budovy kláštera, kostel, farní budovu, kaple a zahradu s uměleckou výzdobou.
Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Jeho historie se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj.
Komplex klášterního areálu ve Velehradu sestává z těchto budov a drobných památek:
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje
Bývalý klášter cisterciáků
Sala terrena
Kostelík Zjevení Páně
Velehradský dům sv. Cyrila a Metoděje
Podzemí kláštera
Soubor drobných sakrálních památek v bezprostřední blízkosti kláštera: kaple sv. Vendelína, barokní morový sloup, kaple sv. Jana Nepomuckého u barokního mostu přes potok Salašku a blízká kaple Pražského Jezulátka, sochy sv. Jana Nepomuckého při cestě ke hřbitovu a na obecním náměstí, socha Božího Syna u rozcestí k obci Modrá.
Poutní cesta růžence spojuje Staré Město u Uherského Hradiště (Veligrad) s Velehradem
Ambit uzavírá ze severu poutní nádvoří. Tvoří zázemí pro poutníky a současně nese osm barokních soch: sv. Benedikta, sv. Jana Křtitele, sv. Petra, sv. Cyrila, sv. Metoděje, sv. Pavla, sv. Jana Evangelisty, sv. Bernarda. Tyto dříve zdobily průčelí baziliky, než byly na počátku 20. století nahrazeny jinými sochami téhož námětu.
