Dominikánský klášter je jednou z nejstarších budov v Ústí nad Labem a má značnou hodnotu z pohledu stavební historie, i jako městotvorný prvek.
První písemná zmínka o kostelu zasvěceném sv. Vojtěchu pochází z roku 1186. Po požáru z roku 1538 byl zničený kostel znovu obnoven a v roce 1555 opětovně zastřešen. V roce 1617 pozval katolický purkmistr Arnošt Schösser z Emblebenu do města řád dominikánů, čímž se sv. Vojtěch stal klášterním kostelem. Poslední bohoslužby sloužené v češtině se zde sloužily snad roku 1626. Jejich obnovení si vymohli na litoměřickém biskupství ústečtí Češi až roku 1881. V letech 1715–1730 prošel kostel rozsáhlou přestavbou v barokním stylu pod taktovkou italského architekta Octavia Broggia. V letech 1928–1930 prošel kostel kompletní obnovou. Nicméně klášter vedle kostela stále upadal a tak byla komunita dominikánů v roce 1935 zrušena a byla vystřídána v letech 1935–1945 obláty. Po odchodu oblátů v roce 1945 se kláštera ujali opět dominikáni. Ve 2. světové válce pak opuštěný kostel sloužil dlouhá léta jako skladiště, díky čemuž došlo k devastaci nejen vnitřních prostor, ale zejména mobiliáře. Dalších oprav se dočkal až v roce 1970, kdy byl interiér zbaven výzdoby a došlo k instalaci krnovských varhan, které jako druhé největší v České republice navrhli profesoři Jiří Reinberger a K. Hron. Poslední opravy proběhly v 90. letech 20. století, kdy byl kostel po vrácení řádu dominikánů upraven pro výstavní účely.
Od roku 2017 slouží jako farní chrám řeckokatolické farnosti.
