V podhůří Krušných hor, nedaleko saské hranice, vznikl kolem roku 1206 klášter Osek. V době svého příchodu do Oseka měli cisterciáci za sebou již téměř šestileté období, kdy konvent žil v Mašťově na panství Milhoštů, kteří mnichy do Čech původně pozvali.
Na panství v Oseku se jich ujal významný šlechtický rod Hrabišiců. Pod ochranou nového zakladatelského rodu začal osecký klášter rychle prosperovat. Jedním z jeho nejslavnějších období se stala 30. léta 13 století. Tehdy stanul v čele kláštera opat Slavko, vnuk zakladatele oseckého kláštera.
Areál oseckého kláštera tvoří podstatnou část centra města. Skládá se z mariánského chrámu a rozsáhlého konventu s prelaturou a rajskou zahradou. Tento stavební soubor je doplněn klášterní zahradou a množstvím hospodářských objektů. Centrální prostor zaujímá kostel Nanebevzetí Panny Marie. K jeho jižní straně přiléhá objekt konventu s rajským dvorem. K východní straně konventu je připojena monumentální budova prelatury s nádvořím a kašnou. Severně od tohoto souboru staveb se nachází základní hospodářský pás budov s komplexem pivovaru a panským domem. V zalomení dvou křídel panského domu je umístěna kaple sv. Kateřiny. Jižně na konvent navazuje objekt špitálu a s ním propojená konventní knihovna. Jižně od prelatury stojí solitérní hospodářské objekty kůlny, ovčína a dalších objektů. Prostor obklopující tento stavební soubor je doplněn pavilony, vodními plochami a sérií soch a stavebními relikty na samotném východě areálu.
Vedle středověké stavební etapy vystupuje daleko reprezentativnější etapa barokní za účasti předních architektů tohoto období. Jisté je zapojení nejvýznamnějšího severočeského architekta své doby Oktaviána Broggia. Celý areál a zejména jeho reprezentativní části se pyšní celou řadou uměleckých a architektonických detailů a řešení, které jsou naprosto jedinečné a dokládají jedinečné postavení kláštera ve středověku i v raném novověku.
