Sázavský klášter je rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera, který leží v městečku Sázava nad stejnojmennou řekou. Část areálu spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel sv. Prokopa a faru má od roku 1788 v majetku a správě místní římskokatolická farnost. Klášter je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.
Vznik kláštera je spojen s poustevníkem Prokopem (+1053), který se tu usadil počátkem 11. století a shromáždil konvent. Opatství benediktinů s tzv. staroslověnskou liturgií oficiálně založil roku 1032 kníže Oldřich II.
V roce 1809 se prvním světským majitelem stal pan Vilém Tiegel z Lindenkronu. Areál začal využívat jako zámek, pouze musel vzít na vědomí, že ve středu svého "zámeckého" areálu má funkční kostel a duchovní správu farnosti. Původní klášterní kostel se totiž po zrušení kláštera stal farním chrámem. V roce 1869 rodina Tieglů panství prodala do rukou pana Jana Fridricha Neuberga. Ten se pustil do neorenesančně klasicistních úprav hlavní budovy tak, aby více vyhovovala zámeckému bydlení a měla dobový moderní vzhled. Tehdy vzaly za své vzácné barokní fresky v křížové chodbě, které byly zabíleny.
Stávající správce klášterního areálu – Národní památkový ústav – se po roce 1998 začal soustředit na opravy objektu.
