Bývalý cisterciácký klášter, ležící ve městě Plasy v malebné krajině, 25 km severně od Plzně, tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášterní a hospodářské budovy, ke kterým patří sýpka s gotickou královskou kaplí. Unikátní jsou dubové základy konventu konzervované uložením pod hladinou vody údolní nivy řeky Střely.
Plaský klášter založil roku 1144 tehdejší kníže Vladislav II. a jeho manželka Gertruda. Majetek kláštera se rozšiřoval díky darům i vlastní činností řeholníků. Kromě poddanských dávek se klášter živil mimo jiné díky síti dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo které spravovali. Slibný rozvoj Plas a rozšiřování klášterního majetku dovršila zkáza opatství za husitských válek. Roku 1421 byl klášter vypálen, komunita rozptýlena, hospodářská doména rozchvácena a postupná konfiskace statků zmenšila plaské panství na minimum.
Stabilizace klášterního hospodářství přišla až po třicetileté válce a spustila vlnu přestaveb. Na počátku 18. století dle architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela vznikla velkolepá novostavba konventní budovy (1711–1740), která předčila všechny tehdejší představy. Monumentální architekturu konventu doplnil ještě dokonaleji zvládnutý podzemní vodní systém stavby důležitý kvůli bažinaté půdě v meandru řeky Střely.
Roku 1785 byl v rámci josefínských reforem zrušen i plaský klášter. Roku 1826 se rozhodl bývalý klášter koupit Kancléř Klement Václav Lothar Metternich a to zejména kvůli pozemkům, jejichž rozloha čítala na 10 000 ha půdy. Za kancléře a jeho potomků se Plasy opět staly nejen správním, ale i kulturním a průmyslovým centrem. Byla založena huť na slévání litiny, obnovena výroba piva, ke slovu se dostala činnost hudební a divadelní. Kancléř a jeho rodina, pokud v Plasích pobývali, bydleli na někdejší prelatuře, která byla k tomuto účelu upravena a označována od té doby jako zámek. Samotná budova bývalého konventu byla méně vhodně využita pro služební byty, školu či skladovací prostory. Roku 1894 ji postihl silný požár, který zničil celé druhé patro. Jen díky vysoké protipožární pojistce byly patro i střechy záhy opraveny.
Ke konci 2. světové války zde pobývala Rudá armáda. Metternichové se zpět nevrátili, neboť byl jejich majetek na základě Dekretů prezidenta republiky zestátněn. Po odchodu armády byly budovy i pozemky přidělovány nejrůznějším institucím, mobiliář byl rozvezen, rozprodán i rozkraden. Bývalý konvent a sýpka sloužily státním orgánům, části byly pronajímány. Na prelaturu (zámek) byla z konventu přestěhována knihovna. Nejhorším zásahem bylo zbudování krytu civilní obrany pod budovou samotnou v roce 1963.
Od 70. let začaly být zpracovávány stavebně historické průzkumy pro jednotlivé budovy, rozběhla se rekonstrukce Nemocničního křídla i dalších prostor konventu. V roce 1993 začíná obnova vodního systému, která je dnes z větší části dokončena a vodní systém pod konventem teoreticky funguje tak, jak má.
V roce 1995 prohlásila Vláda ČR zdejší areál Národní kulturní památkou. Dnes je většina reprezentativních budov kláštera ve správě Národního památkového ústavu.
