Původně rozlohou i stavebně rozlehlejší areál zámku se nachází v centru města Lanškroun, východně od hlavního náměstí A. Jiráska. V prostorách zámku momentálně sídlí kulturní centrum města a Městské muzeum Lanškroun.
Nejstarší částí budovy lanškrounského zámku je trakt přiléhající ke kostelu sv. Václava. Byl východním křídlem kláštera řádu augustiniánů kanovníků, postaveného augustiniány po roce 1393. Klášter tehdy zabíral téměř celé dnešní Jiráskovo náměstí. Na severní stěnu kvadratury navazoval kostel, do vnitřního nádvoří se křídla klášterní budovy otvírala gotickou křížovou chodbou. Ve východním křídle kláštera (dnes západní křídlo zámku) se nacházela goticky zaklenutá kapitulní síň s vystupujícím polygonálním presbyteriem kaple ze zbytku stavby (presbyterium se nezachovalo). Hlavní vchod byl pravděpodobně v již zcela zaniklém západním křídle. V tomto stavu však klášter nestál dlouho. Po dobytí Litomyšle se husitská vojska roku 1421 přiblížila k Lanškrounu, augustiniánští mniši uprchli do Olomouce a samotná budova při útoku zřejmě shořela.
Ve druhé polovině 15. století za Kostků z Postupic bylo východní křídlo zbořeného kláštera augustiniánů s kapitulní síní a částí křížové chodby upraveno pro občasný pobyt majitelů a pravděpodobně i jako sídlo správního úředníka, pravděpodobně v té době byl také vybourán presbytář kapitulní síně. K roku 1507 byla stavba připomínána jako zámek. V roce 1588 byl prodán Adamu Hrzánovi z Harasova. V této době je zámek popisován jako zčásti kamenná, zčásti dřevěná budova s mnoha pokoji.
Za nového majitele byla v zámku umístěna nejen správa rozsáhlého panství, ale sloužil i jako sídlo majitele. Proto původní stavba nevyhovovala a bylo přistoupeno k její renesanční přestavbě. Zcela nově bylo vybudováno jižní dvoupatrové křídlo. Z hospodářských budov před zámkem, vzniklých ze starších klášterních staveb a nově založené zahrady, bylo vytvořeno první zámecké nádvoří. Tuto hrzánovskou přestavbu připomíná především vstupní portál zámku s erbem Adama Hrzána, erbem jeho manželky Anny ze Sulevic a letopočtem 1601, rokem ukončení přestavby. Z této přestavby pocházejí i zachovalá okenní a dveřní renesanční ostění.
V roce 1622 zakoupili zámek Lichtenštejnové. Za třicetileté války byl poškozen Švédy a velkým požárem v roce 1645. Jeho obnova byla zahájena již v padesátých letech 17. století, ukončena však byla až v roce 1716, jak svědčil letopočet a lichtenštejnský erb nad vstupní branou. Při lichtenštejnských úpravách byly odstraněny rozdíly mezi jižním a západním křídlem, obě křídla byla zarovnána na stejnou výšku a společně zastřešena valbovou střechou.
Při těchto úpravách došlo k význačným změnám v rozčlenění interiérů hlavní zámecké budovy. Po roce 1858 byla většina budov i zeď prvního nádvoří zbořena a celý areál upraven jako náměstí, nyní A. Jiráska. V místech budovy, která pocházela ze západního křídla původní klášterní stavby, byla postavena nová školní budova (dnes základní škola).
Interiéry zámku sloužily v druhé polovině 19. a na počátku 20. století jako kanceláře správy lanškrounského velkostatku. V roce 1928 získalo zámek město. V 90. letech proběhla celková rekonstrukce zámku a v roce 1995 byl slavnostně otevřen obnovený sál lanškrounského zámku spolu s přilehlými prostorami.
