Komplex sedmi budov bývalého kláštera s kostelem sv. Kateřiny se nachází u Dolního náměstí v Olomouci.
Klášterní areál tvoří kostel sv. Kateřiny, ke kterému na jižní straně přiléhá budova konventu. Středověká podoba (kromě kostela) není známá, jen je doložena archeologickými nálezy. Nejstarší dochovanou součástí je jednolodní kostel sv. Kateřiny s pravoúhlým kněžištěm z 2. poloviny 13. století a celkovou úpravou o století později. Interiér prošel v polovině 19. století regotizací.
První zpráva o konventu pochází z roku 1287. Celý areál postihl dvakrát požár, a to v letech 1450 a 1513. V průběhu 16. a 17. století provázel zdejší komunitu morální i materiální úpadek. Po třicetileté válce se situace stabilizovala a dominikánky získaly příjmy z nových nadací a fundací. V 18. století poškodily konvent další pohromy – v roce 1709 vypukl požár a o 49 let později utrpěl škody během pruského obléhání města. Ve snaze o nápravu škod se sestry velmi zadlužily, až byl jejich klášter roku 1782 zrušen. Roku 1784 přišly do objektu sestry voršilky, přičemž budova zůstala nadále v majetku náboženského fondu. Při konventu byla zřízena obecná a později i měšťanská škola. K tomu sestry vedly kurzy šití, hudby, malování i francouzštiny. V roce 1870 zde byl založen ženský učitelský ústav.
Během I. světové války byly školní budovy využívány k vojenským a úředním účelům. Po válce byl zrušen učitelský ústav a voršilky pokračovaly ve vedení německé i české školy a dalších speciálních kurzů. Za II. světové války byly zdejší školy zestátněny a na podzim roku 1943 zrušeny.
Po roce 1989 sestry voršilky na svoji pedagogickou činnost navázaly, ovšem vráceny jim mohly být pouze školní budovy. Konvent, jako majetek náboženského fondu, který v průběhu II. světové války zanikl, připadl státu a sestry na něj neměly právní nárok. Proto si část budovy musely pronajmout.
