Bývalý dominikánský klášter stojí v centru města Opava mezi ulicemi Pekařskou, Solnou a Mnišskou. Společně s kostelem sv. Václava je chráněn jako kulturní památka.
Klášter byl založen v severní části města nedaleko městských hradeb. Budování se protáhlo na několik desetiletí. Po polovině 14. století začala vznikat křížová chodba kolem rajského dvora. Během 15. století klášter s kostelem třikrát postihl požár a výrazně poškozeny byly především krovy budov. V roce 1542 celé osazenstvo kláštera zemřelo na mor. Protestantští opavští měšťané využili situace a pustý klášter zabrali. Po nějaké době proběhlo osazení kláštera mnichy pocházejícími z Polska. V roce 1556 však objekt vyhořel a jeho oprava se pro spory s luteránskými úředníky protahovala. V posledních dvou desetiletích 16. století byl dvakrát napaden a vydrancován davem luteránů.
Začátkem 17. století zde sice probíhaly rozsáhlé stavební úpravy, kdy byla například vybudována renesanční zvonice či boční vstup z kostela do gotické klášterní kaple sv. Marie Magdalény, v průběhu třicetileté války byl však klášter dvakrát okupován vojskem a vyhořel. V roce 1651 jej pak postihl vůbec nejhorší požár, kdy byla zničena část klášterní knihovny. Objekt prošel pouze provizorními opravami a poté, co byl na začátku 18. století navrácen do české provincie, proběhla v letech 1723–1724 kompletní barokní přestavba. Pod vedením stavitelů J. J. Hausruckera a J. Rietha nabyl klášter podoby dvoupatrového objektu, na východní straně byl rozšířen a budova byla doplněna o západní křídlo. Nové zaklenutí získala křížová chodba a kapitulní síň. Pět let po požáru v roce 1758 bylo v interiéru vybudováno dvouramenné schodiště.
V rámci josefínských reforem byl klášter zrušen. Pro samotný kostel s klášterem to znamenalo více než stopadesátileté strádání. Dva roky po zrušení konventu jej začalo využívat vojsko. Od konce 18. století východní a severní křídlo fungovalo jako tzv. normální škola, později jako nižší reálná. Západní křídlo bylo prodáno do soukromých rukou a sloužilo jako měšťanský dům, západní fortna a věž byly ve 20. letech 19. století zbourány. Zatímco kostel prošel na začátku 20. století menší rekonstrukcí a zejména po druhé světové válce sílily snahy o jeho obnovu, situace samotného kláštera došla tak daleko, že v průběhu let 1948–1949 bylo odstraněno západní křídlo a v 60. letech se dokonce uvažovalo o jeho celkové demolici. Tento záměr nakonec naplněn nebyl, celá situace paradoxně vyústila v letech 1967–1974 v rekonstrukci bývalého konventu.
V roce 2007 přešel klášter spolu s kostelem sv. Václava do správy Opavské kulturní organizace viz odkaz.
