Rozlehlý areál poutního kostela Navštívení Panny Marie s ambitem a přilehlým františkánským klášterem vytváří charakteristickou dominantu na jižním okraji města Hejnice situovaném při úpatí Jizerských hor. Komplex budov dotváří řada drobnějších staveb a kamenosochařských děl.
Podle legendy vzniklo hejnické poutní místo koncem 12. století a roku 1211 zde měl být vystavěn první kostel. Podle plánů přestavby ze 17. století lze však nejstarší části chrámu datovat do poslední čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy se kostel stal cílem pouti měšťanů z nedalekého Zhořelce. Svatostánek byl několikrát rozšiřován až do roku 1558, kdy frýdlantské panství koupili protestantští Redernové. Za jejich držby došlo k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou barokní přestavbou v první polovině 18. století. Kostel spolu s klášterem v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století.
Během druhé poloviny 20. století areál chátral. Rehabilitace se dočkal až roku 2000, od kdy je zde Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které se v říjnu 2020 přejmenovalo na Klášter Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům.
