Bývalý klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou je unikátní krajinný a urbanistický barokní komplex budov s hospodářským zázemím. Klášter ve středověku i barokním období patřil k významným cisterciáckým klášterům. Budova prelatury poté sloužila jako zámek. Areál je od roku 1970 je kulturní památkou.
Cisterciácký klášter byl založen po příchodu mnichů 5. února 1252. Klášterní velkostatky poškodila v roce 1414 uherská vojska. V období husitských válek byl klášter vypleněn. V dalších letech celý areál chátral. K obnově došlo v letech 1437–1439 díky Jiřímu z Poděbrad.
Za opata Václava Vejmluvy byly provedeny rozsáhlé přestavby a novostavby ve stylu barokní gotiky pod vedením architekta Santiniho. Opat Vejmluva nechal nejen doplnit výzdobu klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, konventu a dalších budov, ale také dal velkoryse přestavět a rozšířit prelaturu do podoby mohutného, v podstatě zámeckého čtyřkřídlého objektu s navazující francouzskou zahradou. V části opatství nechal také vybudovat prostory pro akademii šlechtické mládeže, založenou roku 1727, konírnu a jízdárnu.
Po úmyslně založeném požáru v roce 1784 byl klášter na žádost opata zrušen. Následně byl přeměněn na hospodářské středisko a zámek. Roku 1786 se konventní kostel stal kostelem farním a dosavadní farní kostel sv. Markéty u brány kláštera byl zrušen. Budova prelatury, klášterní kostel a další hospodářské budovy byly po požáru obnoveny. Pouze budovy vlastního konventu (tj. nejstarší části) zůstaly neobnoveny a postupně chátraly.
Roku 1948 byl bývalý klášter, nyní zámek Žďár nad Sázavou s celým panstvím znárodněn. Později zde bylo umístěno světově unikátní Muzeum knihy (expozice Národního muzea), které zde přetrvalo do roku 2015. V 60. letech bylo zastřešeno a rekonstruováno západní křídlo konventu, které je nyní vedle izolovaně stojící studniční kaple jedinou dochovanou částí vlastního konventu. Bývalé konírny se změnily v expozici díla Jana Blažeje Santiniho a vývoje cisterciáckého kláštera. Po restituci byla tato expozice přestěhována do konventu a dnes je v konírnách expozice přibližující historii rodu Kinských.
V roce 1991 byl areál v restituci vrácen rodině Kinských. Členové hraběcí rodiny zde i často pobývají. Jejich domovem se stal barokní zámeček v zahradě – tzv. Letní prelatura. Od roku 2008 pokračují v obnově zámeckých objektů Constantin a Charles Nikolas Kinští. V roce 2015 otevřeli na žďárském zámku interaktivní Muzeum nové generace.
