Brněnský klášter dominikánů se nachází v Dominikánské ulici v těsném sousedství kostela sv. Michala a Nové radnice. Dodnes se z tohoto období zachovalo západní křídlo křížové chodby, které v současnosti funguje jako galerie a je volně přístupné.
Architektonicky mimořádně hodnotný komplex barokních budov z 2. poloviny 17. a z počátku 18. stoletíje stavebně spojený se středověkým jádrem dominikánského kláštera. Se Zemským domem – Novou radnicí tvoří v brněnském kontextu jedinečný urbanistický soubor.
Podle markraběcí listiny z roku 1247 postavili dominikáni nejprve při kostelu „oratoř", další listina z roku 1248 už zmiňuje „nově založený klášter". Jako první vznikalo západní křídlo kláštera, vystavěné už ve 40. letech 13. století a zaklenuté kolem roku 1300. V letech 1582–1583 nad severním ramenem křížové chodby vznikla stavovská soudnice a do roku 1586 byl vymezen areál Zemského domu podloubím otevřeným do nádvoří a zdí se vstupní branou v místech dnešního vstupu.
Roku 1586 však klášter údajně vyhořel a o půl století později, roku 1641 se zřítila vlivem sprašového podloží část klenby kostela a poté i obvodní zdi. V roce 1645 byly zříceniny zasaženy dělostřelbou.
Nový kostel byl budován od roku 1658 do roku 1667 Janem Křtitelem Ernou. Současně s touto raně barokní novostavbou kostela probíhala i opětovná výstavba kláštera a bylo vybudováno nové západní a severní křídlo Zemského domu. Na nějaký čas se tak podařilo obnovit i teologické řádové učiliště, roku 1784 však byl klášter zrušen, místnosti kolem křížové chodby byly přičleněny k Zemskému domu (dnes součástí Nové radnice), novější barokní části připadly brněnskému biskupství, které zde od roku 1807 zřídilo teologické studium. Roku 1905 část kláštera převzala kongregace redemptoristů, působili zde až do roku 1950. Zemský dům koupilo roku 1874 město Brno a podle projektu J. Poláška jej v letech 1934–1935 přestavělo na Novou radnici – centrum městské správy.
