Zámek Zábřeh, jehož věž tvoří ve městě i v krajině charakteristickou dominantu, je významný historický a urbanistický prvek města Zábřeh. Budova zámku je od roku 1958 památkově chráněna.
Původní zábřežská tvrz byla asi ve 2. polovině 13. století za držení Šternberků a pánů z Kravař podstatně rozšířena a opevněna tak, že koncem 14. století se již zmiňuje zábřežský hrad. Stál na příkrém svahu chráněn vysokou kamennou zdí, jejíž zbytky jsou dodnes zachovány. Na sklonku 14. století za držení Tunklů nastal rozmach zábřežského panství a zábřežský hrad se stal rodovým sídlem. Proto bylo zábřežské sídlo honosně vyzdobeno a v pozdně gotickém slohu upraveno. Několikerou přestavbou objekt úplně ztratil charakter opevněného hradu a úpravy mu vtiskly rysy zámecké architektury.
Z tehdejší doby se dochovala vzácná památka umístěná v průjezdu zámku – štít vytesaný z maletínského pískovce s bohatými ornamenty, s erbem Tunklů a letopočtem 1478. Objekt kostelíka, který byl do 16. století součástí zámku, byl za jednoho z Boskoviců zrušen a přestavěn na komnaty. V roce 1569 Jan z Boskovic (pravnuk Ladislava) převzal správu obrovského majetku Boskoviců, zábřežské sídlo si oblíbil a často zde s manželkou pobýval. Pro ni dal přebudovat zámek v renesanční sídlo – objekt byl zvýšen o jedno patro se čtyřmi sály a na straně do náměstí vybudoval renesanční zahradu. Pod zámkem vznikl nový pivovar a rozsáhlý panský dvůr.
V 17. století rámci lichtenštejnských panství poklesl zábřežský zámek definitivně na pouhé sídlo hospodářské správy. V roce 1642 zde značné šrámy způsobili Švédové.
V roce 1661 byl zámek částečně zbarokizován, na kteréžto úpravy se památkou dochoval pískovcový erb Lichtenštejnů. V letech 1727–1736 došlo k další větší přestavbě, kdy s ohledem na hospodářské potřeby bylo v barokním slohu přistavěno severní zámecké křídlo. Za období slezských a napoleonských válek procházely Zábřehem nejrůznější vojska (pruská, rakouská i francouzská – po bitvě u Slavkova v roce 1805), což bylo spojeno s častým pleněním zámku i města.
Zámek i město neušetřily ani živelní pohromy – největší byl požár v roce 1793, jenž zničil téměř celé město i část zámku s věží; ta byla později obnovena (nynější podoba je z roku 1869). Kníže Alois z Lichtenštejna zámek v roce 1849 prodal městu a to jej pronajalo okresnímu hejtmanství a okresnímu soudu.
Pro účely úřadů slouží dodnes, sídlí zde městský úřad.
