Areál renesančního zámku se nachází západně od centra v Bratrské ulici ve městě Lipník nad Bečvou. Významným prvkem je střešní zahrada z 19. století na budově bývalých koníren. Od roku 1958 je zámek Lipník nad Bečvou na seznamu kulturních památek.
Koncem 16. století přistoupili tehdejší majitelé panství, Bruntálští z Vrbna, k výstavbě zámku v Lipníku. Byl vystavěn v letech 1598–1609 pod italským vlivem.
V roce 1622 získal zdejší panství kardinál František z Ditrichštejna. Význam Lipníku tehdy vzrostl jako centra severomoravských držav Ditrichštejnů, panství se od roku 1626 nazývalo lipnické a zámek se stal sídlem panské správy. Ditrichštejnové vlastnili řadu dalších majetků na Moravě, v Čechách a v Rakousku, jejich hlavním sídlem byl Mikulov, takže zámek v Lipníku měl jen okrajový význam.
Ke změně došlo po vymření Ditrichštejnů a rozdělení majetku mezi čtyři dědičky posledního knížete. Lipník a Hranice v roce 1858 při losování o rozsáhlé dědictví získala Gabriela Ditrichštejnová (1825–1909), provdaná za knížete Alfreda z Hatzfeldu (1825–1911). Za nich se zámek v Lipníku stal znovu šlechtickou rezidencí, protože byl zámek upraven novoklasicistně podle návrhu Josefa Zürka. Získal novou fasádu a upravena byla i boční křídla. Dědičkou pak byla jejich dcera Antoinetta (1856–1933), provdaná za hraběte Michaela Roberta Althanna. Její syn hrabě Michael Karel Althann (1897–1987) byl posledním soukromým majitelem, jemu byly v roce 1945 zkonfiskovány majetky nejen v Československu, ale také v Polsku.
Po roce 1945 se zámek stal majetkem Vojenských lesů a statků, byly zde kanceláře, ale i byty zaměstnanců. Nyní je zámek sídlem Městského úřadu v Lipníku nad Bečvou, společenský sál slouží pro kulturní akce a svatební obřady, v bývalých zámeckých konírnách je galerie, v areálu je také Zámecká kavárna.
Zámek obklopuje rozsáhlý anglický park, založený již v 17. století.
