Nový zámek Libějovice je při západním okraji obce Libějovice, podél komunikace Libějovice – Chelčice. Zámecký areál je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka, od roku 1996 je součástí památkové zóny Libějovicko-Lomecko.
Roku 1696 započal hrabě Filip Buquoy stavbu Nového zámku a to z důvodu nedostačujícíh reprezentativních prostor na Starém zámku. Během stavby došlo k požáru a proto stavba zámku probíhala zvolna, až v letech 1747–1754 byl zámek dostavěn. Buquoyové v 60. letech 18. století nechali vysázet Libějovickou alej, která spojuje zámek s kostelem Jména Panny Marie na jihu a s kaplí sv. Máří Magdalény na severu.
V letech 1816–1817 za Schwarzenberků byl Nový zámek opraven, zvětšen o druhé poschodí a fasáda upravena ve stylu pozdního empíru.
Během pozemkové reformy zámek koupili redemptoristé a roku 1939 zámecký areál rozšířili o kostel s klášterem. Během 2. světové války byl klášter zrušen a celý objekt využívali němečtí okupanté. Po válce se redemptoristé na krátkou dobu vrátili, ale po roce 1948 zámek využívala jednotka pohraniční stráže s výcvikovou stanicí psovodů. Zámek se proměnil v kasárna, kde žilo zhruba 200 vojáků a 1000 pejsků. V roce 1958 se zde díky Ing. Hartlovi narodila první štěňátka křížence karpatské vlčice Brity a německého ovčáka Cézara. První z později vyšlechtěného a uznaného československého národního plemene – Československého vlčáka. Pro potřebu pohraniční stráže bylo v okolí zámku postaveno několik utilitárních budov.
Po roce 1990 jej krátkou dobu využívala policie a chovná stanice, ale většinu doby zůstal bez využití.
Zámek Libějovice je obklopen rozsáhlým krajinářským parkem z počátku 19. století. V roce 1842 byl park rozšířen na plochu mezi oběma zámky – Starým a Novým. Park byl obklopen lesem a bez ohraničení přecházel do okolní krajiny. Dnešní stav parku je poznamenán poválečným využitím.
Od roku 2023 má Nový zámek Libějovice nové majitele. Ti, spolu s dlouholetým správcem, zámek ukázali veřejnosti v jeho současném stavu, a pracují na jeho záchraně.
