V zámku na okraji obce Ostrov sídlí městský úřad a turistické Informační centrum Na Zámku. Návštěvníkům je přístupná Dvorana s expozicí o historii zámku a expozicí ostrovského porcelánu z kdysi slavné, dnes již zaniklé porcelánky Pfeiffer und Löwenstein Schlackenwerth. V zadní části zámeckého traktu se nachází v informačním centru další expozice. V salaterreně multimediální expozice Zámecká zahrada v proměnách času – svět múz a nadpozemské krásy a v podkroví zámku expozice, která mapuje slavný rod Šliků – Šlikové na ostrovském panství – bohatství a moc.
Historie
Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. Ostrovské panství získal Julius Jindřich v roce 1623 nejprve do zástavy.
Do té doby ho vlastnili ostrovští měšťané. Za vlastnictví Juliem Jindřichem se Ostrov stává rezidencí, kde Julius Jindřich začíná působit. A na městě nešetřil. V roce 1625 zde začíná budovat velkolepou zahradu zvanou osmý div světa, na jejíž vyvedení k dokonalosti později pokračoval i jeho syn Julius František a jeho dcera Franziska Sibylla Augusta se svým chotěm Ludwigem Wilhelmem.
Vojenská kariéra Julia Jindřicha příliš slavně neskončila. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna, který se ocitl v nemilosti císaře Ferdinanda III. pro podezření ze zrady, obvinili i Julia Jindřicha a s ním několik důstojníků, kdy jim hrozila smrt. Začaly výslechové procesy. Julius Jindřich byl na přímluvu říšských knížat propuštěn z vězení, ale zbaven vojenských hodností, což znamenalo konec jeho vojenské kariéry. Z celého procesu vyšel takřka bez trestu. Neutrpěl ani ztráty majetku. Na chvíli sice ztratil i společenskou prestiž, ale brzy ji zase nabyl. Po propuštění z císařských služeb se mohl Julius Jindřich plně věnovat reorganizaci svých rezidencí a jeho hlavním sídlem se stal bývalý šlikovský zámek v Ostrově.
Když vévoda Julius Jindřich 20. listopadu 1665 zemřel, byl jako první pohřben v právě dostavěném ostrovském rodovém mauzoleu – dnešní kapli sv. Anny.
V letech 1685-1690 nechal jeho syn -Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv. Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggi. Po požáru roku 1691 byl původní šlikovský zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo.
Současnost
Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb, prováděných velkovévody Toskánskými v průběhu 19. a 20. století. Znak císařského orla v kartuši, umístěný ve frontonu hlavního vstupu, pochází z doby, kdy majiteli byli právě velkovévodové Toskánští. Vstupní portál dokončený roku 1690 je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela.
