Zámek Telč stojí ve městě Telč, v části Vnitřní Město, na náměstí Zachariáše z Hradce, nad meandrem Telčského potoka mezi Ulickým a Štěpnickým rybníkem. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR, v roce 1995 byl areál zámku společně s panskou sýpkou prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1992 je zámek spolu s historickým centrem Telče zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Proměna gotického hradu z konce 14. století na renesanční sídlo se udála především za vlády Zachariáše z Hradce. Přestavba telečského hradu probíhala ve dvou etapách pod vedením italských mistrů. V některých zámeckých interiérech se zachovaly starší tzv. sklípkové klenby s původní dekorativní výzdobou. Přestavba zámku a další stavební podnikání byly bezesporu finančně nesmírně náročné. Umožňovaly je tehdy dobré hospodářské poměry telčského panství a zvláště pak bohaté výtěžky z dolů na stříbro, z nichž většinu přinesla Zachariášovi věnem jeho první manželka Kateřina z Valdštejna. Náročná renesanční úprava nejstarší části telčského zámku byla podniknuta roku 1553, kdy se Zachariáš z Hradce oženil s Kateřinou z Valdštejna.
Na portálech, fasádách i v interiérech zámku nacházíme v hojné míře erbovní znaky novomanželů. Nejmajestátnějším interiérem telčského zámku je Zlatý sál, prostupující našíř celý trakt nověji vystaveného renesančního severního paláce. Nízké arkádové ochozy rámují renesanční zahradu. Architektem, který vtiskl konečnou podobu celému areálu, byl pravděpodobně Baldassare Maggi z Arogni. Poslední stavební aktivitou bylo vybudování pohřební kaple Všech svatých v roce 1580.
Původní stav většiny prostor nenarušili ani pozdější majitelé zámku, a tak se dnes Telč řadí k několika málo intaktně zachovaným českým a moravským renesančním zámkům. Zámek se nikdy neprodával, nýbrž se dědil z rodu na rod. Počátkem 17. století se Telč dostala do rukou členů rodu Slavatů. Příslušnice rodu pánů z Hradce – Lucie Otýlie se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.
Slavatovské období připomínají na zámku některá obrazová díla – především portréty. Nejvýznamnější památkou tu zůstává rozměrná olejomalba zachycující ve svérázném podání pražskou defenestraci roku 1618.
Další majitelé panství – Lichtensteini z Kastelkornu a Podstatští z Lichtensteina prováděli na zámku jen drobnější úpravy. Věnovali pozornost spíše zámeckému parku, kde později vybudovali vznosný empírový skleník.
Prohlídkové okruhy:
- Renesanční sály (základní okruh)
- Obytné místnosti posledních majitelů zámku (základní okruh)
- Zámecké podzemí
- Zámecké nádvoří a zahrada
Informace o návštěvní době zde.
Ceny vstupného zde.
Zdroj textu: www.npu.cz – Národní památkový ústav
