Průhonický zámek je spolu s Průhonickým parkem o rozloze 250 ha Národní kulturní památkou a součástí světového dědictví UNESCO. Průhonický zámek v dnešní podobě je výsledkem řady přestaveb původně středověkého gotického hrádku, zbudovaného na skalnatém ostrohu nad potokem Botič.
Základ tvoří renesanční úpravy původního sídla v době jeho držení rodinou Zápských ze Záp v 2. polovině 16. století. Za použití obvodového gotického zdiva vzniklo typické renesanční sídlo se čtyřmi obvodovými křídly a uprostřed uzavřeným dvorem. Od počátku 17. století tu sídlí bývalý tajný rada císaře Rudolfa II., Andreas Hannewald z Eckendorfu. Za třicetileté války byly Průhonice zpustošeny. Obnovili je císařský rada rytíř Antonio Binago a jeho syn Augustin, kteří drželi panství v letech 1636–1656, a dále jezuité, kteří zde hospodařili v letech 1669–1685. Po většinu 18. století vlastnili Průhonice Desfoursové, kteří je též po válečných letech 1742 a 1744 znovu obnovili.
Ke konci 18. století Průhonice jako panské sídlo upadaly – zámecký celek sloužil převážně k hospodářským účelům. Rozsáhlou přestavbu průhonického zámku v klasicistním slohu s navrácením jeho sídelní funkce zahajuje po roce 1800 nový majitel Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck. V držení Nostic-Rienecků zůstávají Průhonice po celé 19. století.
Po roce 1885 nalezl v Průhonicích nové sídlo a krajinu předurčenou k založení rozsáhlého parku nový majitel – Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca. Přestavba zámku v tehdy módním stylu české novorenesance probíhala v letech 1889–1893. V roce 1927 prodává hrabě Silva Tarouca zámek i park čekoslovenskému státu.
Zámek je veřejnosti nepřístupný. Sídlí v něm Botanický ústav Akademie věd ČR v.v.i., zabývající se vědeckým výzkumem rostlin a vegetace.
V části interiéru západního křídla zámku přístupné z Malého nádvoří, byla zřízena stálá expozice s názvem „Průhonický zámek a park – dílo přírody a lidského ducha“ věnovaná zakladateli Průhonického parku hraběti Taroucovi. Součástí expozice jsou informace o historii průhonického panství, o portugalském rodu Silva-Tarouca a jeho působení v Čechách, o přestavbě zámku, jeho tvůrcích a především o založení parku.
