Mimořádně působivou a půvabnou dominantou královského věnného města na táhlém návrší porostlém vinicemi nad soutokem Labe s Vltavou stojí hrad Mělník přestavěný na zámek. Původní hrad byl dřevěný, ale na konci 10. století byl nahrazen kamenným sídlem, jehož pozůstatkem je jižní věžovitá část západního křídla zámku.
Hrad i město držely manželky významných českých panovníků. V dobách sporů s manželem Janem Lucemburským zde pobývala delší dobu i Eliška Přemyslovna. A právě za posledních Přemyslovců ve 2. polovině 13. století došlo k velké gotické výstavbě hradu.
Poslední manželka Karla IV., Eliška Pomořanská, sídlila na Mělníce až do své smrti roku 1393 a patrně ona nechala postavit hradní kapli, zasvěcenou tehdy sv. Ludvíkovi, dnes sv. Ludmile. Jako poslední zde sídlily manželky Jiřího z Poděbrad. Kolem 80. let 15. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu, kdy byla zbudována vstupní brána do hradu. Po roce 1579 držel Mělník jako léno Rudolfa II. Jiří starší Popel z Lobkowicz a zřejmě tehdy byla provedena jednodušší sgrafita západního křídla v nádvoří.
Za třicetileté války zámek dosti zpustl a roku 1646 byl zastaven Heřmanovi Černínovi z Chudenic, který ho opět upravil k obývání. Teprve roku 1687 Heřman Jakub Černín odkoupil zámek a panství Mělník od císaře Leopolda I. a od základů nechal postavit jižní křídlo zámku a nové stavení.
V průběhu 18. století dali původní majitelé postupně přednost blízkému zámku Hořín a Mělník zůstal především administrativním centrem panství. Poslední černínská dědička panství, Marie Ludmila, se roku 1753 provdala za Augusta Antonína Josefa (Eusebia) Lobkowicze. Od té doby vlastnila Mělnická větev rodiny Lobkowiczů zámek až do roku 1948 a v roce 1992 jí byl opět navrácen.
Na zámku byly koncem 19. století instalovány vzácné obrazy a mobiliář z lobkowiczkých sbírek a bylo v něm založeno vinařské muzeum. V roce 1931 směnil Jiří Kristián Lobkowicz pivovar v Pšovce za vinice Leopolda Lobkowicze v Dolních Beřkovicích.
