Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci byl na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsán v roce 2000.
Budování morových sloupů odstartoval Tridentský koncil, který tak dal období baroka jeden z výrazných rysů. Vzorem byl sloup na Piazza Santa Maria Maggiore v Římě, vztyčený roku 1614. Dobou svého vzniku v letech 1716–1754 patří olomoucký monument až k posledním příkladům této módní vlny. Ale svou výtvarnou koncepcí, bohatstvím figurální výzdoby a konečně i rozměry a výškou (35 m) se od všech podobných památek výrazně odlišuje. Monumentální sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci postavené Václavem Renderem je největší barokní sousoší v českých zemích. Sloup se po svém dokončení stal pro obyvatele města zdrojem nesmírné hrdosti, protože všichni, kdo se na jeho stavbě podíleli, byli občany Olomouce.
Olomoucký trojiční sloup je vrcholným dílem hned několika umělců a řemeslnických mistrů, kterým ale mnoho štěstí nepřinesl. První, kdo zemřel již během stavby, byl Václav Render. Ani jeho následovníkům, Františku Thoneckovi, Janu Václavu Rokickému a Augustinu Scholtzovi, nebylo dopřáno spatřit dokončenou stavbu. Tu dokončil až Rokického syn Jan Ignác. Na sochařské výzdobě se podíleli F. Sattler, O. Zahner a J. M. Sherhauf. Vrcholové pozlaceného sousoší je pak dílem S. Forstnera.
