Malebné a rozsáhlé zříceniny kdysi mohutného hradu Templštejn ční na hlubokým údolím řeky Jihlavy nedaleko obce Jamolice. Vybudoval jej v letech 1281–1298 rytířský řád templářů jako sídlo své komendy. Templáři však na Templštejně působili jen krátce, po upálení jejich významných představitelů roku 1310 a následném zrušení řádu na církevním koncilu přešel hrad do šlechtických rukou. V roce 1317 se poprvé po hradě píše kutnohorský měšťan Bertold Pirkner. Ten zbohalt těžbou stříbra v Kutné Hoře natolik, že byl bohatší než mnohá soudobá šlechta. Roku 1379 si panství kupuje Jindřich z Lipé a hrad Templštejn se tak stává zhruba na 70 let sídlem mocného rodu jenž vlastnil dědičný titul nejvyššího maršálka českého království. Poté se majitelé střídají, vždy se vrací do držby pánů z Lipé. Po polovině 16. století byl samotný hrad ale neobydlen a ponechán svému osudu, a to zřejmě v důsledku mohutného požáru, o němž svědčí ohořelé části stavby. Pokusy o obnovení, které dokládají nalezené kameny s letopočtem 1552, již nebyly úspěšné.
Již jako zřícenina byl ještě využíván loupeživými tlupami v 16. a 17. století, což mimo jiné dosvědčuje záznam ze soudních spisů z roku 1615 z Velké Bíteše. V roce 1623 je celé rozsáhlé moravskokrumlovské panství císařem podstoupeno knížeti Gundakaru z Lichtenštejna. V roce 1625 je tento stav stvrzen zápisem do zemských desk, kde se dozvídáme, že Templštejn je zcela pustý. Vzhledem k blízkosti dalšího velkého sídla – zámku v Moravském Krumlově a událostem třicetileté války, nebyl již hrad obnoven a stal se trvalou součástí moravskokrumlovského lichtenštejnského panství.
Od konce 19. století se hrad stal, díky atraktivní poloze na ostrohu nad údolím řeky Jihlavy i kvůli vazbě na legendami opředený templářský řád, cílem výletníků a trampů. Lichtenštejnům pak panství patřilo až do roku 1908, kdy moravskokrumlovská větev vymírá a přechází na spřízněné Kinské. Těm pak patřilo až do roku 1945, kdy jim bylo zkonfiskováno.
Chátrající areál koupil v roce 2011 současný vlastník a za pomoci dobrovolníků se mu s použitím tradičních postupů a materiálů podařilo uchovat ruinu mimořádné památky v co možná nejautentičtější podobě.
Z hradu se dochovalo zdivo paláce a dalších objektů, štítová zeď, část plášťové zdi, parkánových hradeb, brána a relikt studny. O tom, že hrad byl poměrně luxusně vybaven dodnes svědčí plasticky zdobené úlomky keramických podlahových dlaždic, úlomky kachlí bohatě zdobených kachlových kamen, zlomky keramických kružeb, klenebních žeber a ostění.
Nejsnazší a nenáročná cesta mírně zkopce je od obce Jamolice po žlutě značené turistické značce.
