Hrad Rabštejn byl nejvýše položeným hradem historické Moravy a jeho zříceniny dnes stojí na skalách uprostřed lesů nedaleko sedla Skřítek, 2 km severně od Bedřichova. Založen byl zřejmě na přelomu 13. a 14. století, první zmínka o hradu pochází z roku 1318 a informuje, že olomoucký biskup Konrád I. se zmocnil s velkou námahou hradu "Rabinstaina" a odevzdal jej králi Janu Lucemburskému. Pravděpodobně vyrval hrad z rukou některého z přátel Jindřicha z Lipé. Další zprávy o Rabštejnu pak mizí. Od počátku 15. století hrad střídal často zástavní držitele. Za husitských válek tvořil jakousi protiváhu husitského hradu Sovince a král Zikmund jej dával v zástavu pouze svým věrným přívržencům.
Počátkem 16. století získal hrad Rabštejn a celé panství jako zástavu Petr ze Žerotína, pán na Šumperku. Protože Rabštejn byl malý, nepohodlný a vzdálený od hospodářského centra panství a patrně za česko-uherských válek i značně poškozený, postavil si Petr kole roku 1520 zámek v Janovicích. Na Rabštejně pak bydleli někteří panští služebníci, především lesník. Po výstavbě tvrze v Janovicích hrad chátral a po polovině 16. století zůstal opuštěn. Jako pustý se uvádí roku 1586. V roce 1645 ho však obsadili Švédové, opravili jeho opevnění a vyjížděli odsud drancovat okolí. Císařští ji vypudili teprve po roce.
Poslední zpráva o tom, že hrad je obýván, pochází z roku 1693, kdy tu bydleli panští služebníci s hajným. V roce 1759 se o Rabštejně mluví již jen jako o tajemném místě, kde je z doby švédské okupace tajný vchod a bývalé vězení zločinců. Od poloviny 18. století byl hrad definitivně pustý. Zdivo pomalu rozebrali jako stavební materiál obyvatelé blízkého Bedřichova a zkázu dokonal čas.
Dominantou zříceniny jsou dvě skalní hradby 25 a 35 m vysoké. Dále se zachovaly zbytky okružního zdiva předhradí a stopy hradního příkopu. K hornímu hradu je připojeno později vzniklé svažité předhradí s různě tvarovanými baštami pro boční střelbu.
