Nedaleko Mariánských Lázní se na okraji chráněné krajinné oblasti Slavkovský les nachází lázeňské městečko Lázně Kynžvart. Jeho historie je pevně svázána s významným šlechtickým rodem Metternichů, jehož nejvýznamnějším představitelem byl kníže Klemens Václav Nepomuk Lothar von Metternich. Asi 2 km pod městečkem se dosud nachází jeho nádherné klasicistní letní sídlo Zámek Kynžvart.
Někdy mezi lety 1585–1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního objektu (například kompletní klenby s kletovanou omítkou a řada dalších renesačních fragmentů).
Kryštof Jindřich mladší z Cedvic se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno a v roce 1630 postoupeno pěti bratřím Metternichových. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci a nově postaveným zámkem v údolí patřilo až do roku 1945.
Říšský hrabě Filipp Emmerich von Metternich (praprapraděd pozdějšího kancléře) si někdy v letech 1681–1691 nechal ze zbytků zchátralého renesančního zámku Cedviců postavit nový barokní zámek, který měl charakter venkovského sídla – uzavřený komplexem hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem.
V 18. století bydleli majitelé hlavně na svých statcích v Porýní a na Kynžvart zajížděli jen občas. V roce 1767 zdědil kynžvartské dědičné panství otec pozdějšího kancléře, hrabě Franz Georg Karl von Metternich. Byl to velmi úspěšný kariérní diplomat. Během prusko-francouzské války byly porýnské majetky Metternichů zcela zničeny a kynžvartský zámek byl na přelomu 18. a 19. století načas dokonce jediným sídlem tohoto významného rodu. Teprve v roce 1805 získal kníže Franz Georg von Metternich náhradou za své zničené majetky v Porýní zrušený klášter benediktinů v Ochsenhausenu.
Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821–1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu.
Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni: v budově státního kancléřství, nebo ve své vile na Rennweg. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci, a tak byl v letech 1820–1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků.
Na počátku revoluce v březnu 1848 kancléř podal demisi. Tříletý dobrovolný exil trávil v Londýně. Po návratu až do své smrti 11. června 1859 pobýval často na Kynžvartu.
V kynžvartském kabinetu kuriozit jsou tisíce osobních předmětů slavných osobností, archeologické nálezy i egyptské mumie. Například modlitební knížka Marie Antoinetty, popel z hrobu Achilla nebo amulet básníka lorda Byrona, nevybuchlá bomba z atentátu na císaře Napoleona III., relikvie španělského národního hrdiny El Cida. Ve sbírce jsou kadeře císaře Napoleona I., císařovny Marie Terezie, Ludwiga van Beethovena; psací stůl a křeslo Alexandra Dumase st., a mnohem víc.
Prohlídkové okruhy
- Zámecké interiéry Metternichů (základní okruh)
- Muzeum a kabinet kuriozit (základní okruh)
- Pod korunami stromů
- Dětská prohlídka
- Bezbariérový zámek
Informace o návštěvní době zde.
Ceny vstupného zde.
Zdroj textu: www.npu.cz – Národní památkový ústav
