Mohutné zříceniny jednoho z největších moravských hradů Hukvaldy stojí na úpatí Palkovických hůrek na vrcholu zalesněného kopce nad stejnojmennou obcí severně od Frenštátu pod Radhoštěm. Hukvaldy jsou proslulé jako rodiště hudebního skladatele Leoše Janáčka. Od roku 1958 jsou chráněny jako kulturní památka ČR.
Počátky hradu byly dlouhou dobu spojovány s osobou Arnolda z Hückeswagen, který se na našem území poprvé připomíná v roce 1228 jako člen dvora Přemysla Otakara I. Ovšem k založení hradu Hukvaldy došlo někdy v 70. či 80. letech 13. století. U jeho zrodu stál Jindřich z Příbora z rodu Hückeswagenů, Arnoldův vnuk a Frankův syn, který držel lénem panství. Jindřich hrad pojmenoval podle svého rodu a podle původního rodového hradu. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1285.
Hrad byl budován v průběhu následujících téměř čtyř století až do druhé poloviny 17. století. Chránil obchodní stezku spojující Olomouc přes Hranice a Těšín s polským Krakovem. Majitelé a správci se na něm často střídali, jmenovat můžeme biskupského maršálka Jošta z Wolfsbergu, opolského knížete Bolka, Jana Talafúse z Ostrova...
V druhé polovině 16. století bylo vybudováno rozsáhlé (ale nepříliš moderní) opevnění, během 30leté války Hukvaldy marně dobývala dánská i švédská vojska a hrad získal pověst nedobytné pevnosti. V roce 1623 opět zaútočili Valaši a také polští kozáci. Přestože hradní posádka měla málo kvalitní výzbroj, hrad se podařilo ubránit. Biskup natolik důvěřoval pevnosti hradu, že sem dal v roce 1639 uschovat olomoucký kostelní poklad se stavovskými a lenními knihami. Majitel sousedního frýdeckého panství, hrabě z Oppersdorfu, na Hukvaldy ukryl mobiliář frýdeckého zámku, podobně postupovala i řada dalších šlechticů, kteří se na hradě rovněž skryli.
V polovině 17. století bylo vybudováno bastionové opevnění a hrad se změnil v barokní pevnost. Naposledy byl neúspěšně obléhán roku 1680.
V 18. století i kvůli odlehlé poloze přestával vyhovovat nárokům na pohodlné bydlení a hrad byl již jen správním střediskem panství, trvale zde sídlil pouze hejtman, purkrabí, důchodní písař a čeleď. Do roku 1760 byl hrad centrem vrchnostenské správy, pak byly kanceláře a všechny úřady přeneseny do nově postaveného zámku v podhradí. Poté byl hrad Hukvaldy opuštěn a po ničivém požáru v roce 1762, který trval 3 dny, byl téměř na století ponechán svému osudu.
Od roku 1855 probíhaly romantické úpravy a nesystematické stavební zásahy, udržována byla pouze kaple sv. Ondřeje. Hrad byl dlouho levným a dostupným zdrojem stavebního materiálu. V letech 1860–1862 se arcibiskup Bedřich z Fürstenberka pokusil o záchranu hradu a nechal zajistit zdi, kterým hrozilo zřícení. V 90. letech 19. století pokračoval v opravách arcibiskup Teodor Kohn, který chtěl z hradu udělat romantickou zříceninu, což se ale nepovedlo.
Od roku 1969 byly opraveny brány, obvodové zdi, Kulatina a hradní palác, došlo k zastřešení strážnice. V 70. letech 20. století probíhaly rozsáhlé rekonstrukční práce, které měly zajistit nejen záchranu památky, ale i její zpřístupnění. V polovině 90. let 20. století byly zpřístupněny obě vyhlídky a vyhlídkový ochoz kovovými schodišti, došlo rovněž k zakonzervování zříceného zdiva.
Dnes se v prostorách romantické zříceniny hradu Hukvaldy konají četné kulturní a společenské akce.
