Hrčava leží v nejvýchodnějším cípu České republiky, kde se naše hranice dotýkají Slovenska i Polska. Vesnice je sice místo historické, už v roce 1645 tady byly obranné "šance" chránící celé Těšínsko před vpádem Uhrů, vesnice samotná však své dějiny v rámci naší země píše teprve od roku 1924. Po přerušení vztahů s nedalekou Jaworzynkou chyběl Hrčavským kostel. Postavili ho v roce 1936 vedle cesty vedoucí do Jaworzynky na nejvyšším místě ve vsi. Dnes je už z jedné strany obestavěný, takže poloha není tak výrazná.
Nedaleko vchodu je umístěna deska s datem 5. července 1936, kdy byl kostel vysvěcen. Je to i datum pravidelných poutí, na které se sjíždějí lidé z celého okolí. Kostel je postavený z ohraněných trámů, má tříboké presbyterium a malou věžičku. Do sakristie, přistavené za presbytářem, se vstupuje rovnou za opltářem, což je poněkud netradiční řešení. Hned u vchodu po schůdcích vyšplháte na balkónek s harmoniem. Výzdoba, jak je u lidových vesnických kostelů obvyklé, pochází z darů. Sousoší Svaté rodiny je tyrolská řezba, do Hrčavy bylo věnované z klášterního kostela v Jablunkova, kam se dostalo jako dar místního lékárníka. Nedávno restaurované sádrové sousoší Srdce pana Ježíše a Panny Marii věnovali místní občané Terezie Vasmanjaková a Josef Haratyk.
Zajímavé je i mešní nádobí, které je kopií mešního nádobí z Komenského muzea v holandském Naardenu. Nejcennější je křtitelnice, kterou vyřezal místní rodák Ondřej Zogata, žák jednoho z legendárních českých sochařů Leoše Kubíčka.
Zdroj informací poskytl PaedDr. Josef Šebetovský, správce webových stránek www.drevenekostely.tode.cz.
