Historie obce Staré Jesenčany
Historie vsi Staré Jesenčany sahá, podobně jako u ostatních obcí regionu, až do dávné doby. Svědčí o tom archeologicky cenné předměty nalezené v jesenčanském rybníku, které mají původ již v době kamenné, bronzové a železné. Z doby husitské pochází nález hrnku z nepálené hlíny se stříbrnými husitskými penízky a z doby Karla IV. cínový džbán s groši.
Jméno obce pochází pravděpodobně po předku, zakladateli nebo dle polohy osady. Ta byla založena v jesénkách, jesínkách, tj. jesen, strom jasan. Tím by se vysvětloval i tvar Jesínčany z roku 1654.
Původně byla obec nákolní osadou Slovanů na vodní ploše. Později, po rozšíření počtu obyvatel, byla tzv. okrouhlicí, což znamená seskupení staveb kolem společné návsi.
Z dalších písemných zpráv vyplývá, že obec Jesenčany zdědil po smrti Arnošta ze Staré na Bydžovsku roku 1340 jeho nejstarší syn, pozdější arcibiskup pražský, Arnošt z Pardubic. Od roku 1493 byla obec v majetku pánů z Pernštýna, kterým král obnovil též právo k výplatě Pardubic, Dražkovic, Mikulovic a dalších obcí v okolí.
Ves Jesničany, dle původního názvu, se skládala ze dvou osad, Starých Jesničan a Nových Jesničan. Nové Jesničany se rozrostly na počet obyvatel 1 100 a z tohoto důvodu z iniciativy Starých Jesničan došlo v roce 1920 k rozluce. Pojmenování obce na Jesenčany vzniklo na popud profesora češtiny na chrudimském gymnasiu, místního rodáka Jana Markalouse. Upozornil na skutečnost, že jméno obce je germanismus, Jesnitschan, a proto byl zvolen název český, Jesenčany. Nové Jesenčany jsou nyní součástí Pardubic.
Již v roce 1860 se v Jesenčanech provozovalo pod vedením vlasteneckého faráře Theobalda Bulíčka z Třebosic ochotnické divadlo, které však po jeho smrti v roce 1866 zaniklo a nové bylo v činnosti až v roce 1920.
