Historie obce Vsetín
Nejstarší písemná zpráva o Vsetíně pochází z roku 1308, kdy náležel řádu templářských rytířů a řádu johanitů. Z řádového znaku johanitů se do znaku města Vsetína dostal beránek jako symbol Ježíše Krista. Držitelé Vsetína se často střídali, byli mezi nimi páni z Kravař, z Cimburka, z Kunštátu, z Pernštějna a další.
Na počátku 17. století získal Vsetín sňatkem se zámožnou vdovou Lukrécií Nekšovnou z Landeku mladý a ambiciozní šlechtic Albert z Valdštejna. Ten zrušil vsetínským měšťanům jejich dávné právo na vaření piva, na vsetínské panství povolal jesuity a zahájil násilnou rekatolizaci. Nespokojenost poddaných vyústila po bitvě na Bílé hoře v rozsáhlá povstání proti Habsburkům a proti církvi. Povstání trvala takřka po celou dobu třicetileté války a vojensky byla zdolána až v roce 1644. Tehdy bylo na 300 povstalců ve Vsetíně na „Šibeňáku“ popraveno.
Město bylo opět zničeno za vpádu Turků a Tatarů, nejničivější byl vpád Kuruců v roce 1708, kdy celé město lehlo popelem. V roce 1742 dobyli město Prusové. Koncem třicetileté války se Vsetín rozšířil také na levý břeh Vsetínské Bečvy a vznikl Dolní Vsetín, který byl osídlen soukeníky. Obě části se sloučily až roku 1849.
Od poloviny 19. století se rozvíjel průmysl, což souviselo i s dokončením železniční trati v roce 1885. Byly založeny továrny na nábytek z ohýbaného dřeva firem Kohn (1873) a Thonet (1862) a sklárny (1868). V roce 1919 zahájila provoz elektrotechnická továrna Josefa Sousedíka a roku 1937 Zbrojovka Vsetín.
Po roce 1990 dochází k útlumu zemědělské výroby, bytové výstavby a velké průmyslové podniky se dělí na menší celky.
