Historie obce Kunčice nad Labem
Počátky obce jsou spojeny s kláštercem benediktinů zvaným Vrchlabské proboštství, který stál jihovýchodně od Klášterské Lhoty. Proboštství bylo založeno kolem poloviny 13. století. Patronkou proboštství byla královna Kunhuta a od jejího jména je odvozeno pravděpodobně i jméno obce.
Vznik obce je kladen do 60. let 13. století. Vedle českého názvu obce se začíná od počátku 16. století objevovat název německý - Pelsdorf. Snad se takto projevilo dosídlení německými kolonisty, vedenými jakýmsi Pelzem. Stará německá pověst však vypráví jiný příběh. V obci přebývali lovci kožešin (Pelzjägr). Jednou se jim naskytla nevídaná příležitost, do rány jim přišel medvěd. Neváhali a ulovili ho, ovšem k nemalému zármutku medvědáře, kterému huňáč utekl.
Kunčice byly zpočátku obcí zemědělskou, ale již na přelomu 16. a 17. století zde František Matzer provozoval jednu z prvních papíren v Čechách. Po polovině 19. století byla přeměněna na brusírnu dřeva. V 18. a 19. století bylo dalším významným zdrojem obživy místních obyvatel domácí tkalcovství. Velmi důležitá pro další rozvoj obce byla stavba Rakouské Severozápadní dráhy. Kunčické nádraží, později důležité jako křižovatka s dráhou do průmyslového Vrchlabí, bylo předáno do provozu roku 1870.
První zmínky o vyučování dětí v Kunčicích máme z roku 1760 a již roku 1813 měla obec vlastní budovu školy, která sloužila do roku 1886, kdy ji nahradila nová, která slouží svému účelu dodnes.
Nejvýznamnější památkou Kunčic je kaple Panny Marie. Původní zděná klasicistní kaple byla postavena r. 1847 za významného přispění vrchního Vrchlabského panství Jana Křikavy. Tato kaple však nedostačovala potřebám obce a proto byla po vzoru kaple v Klášterské Lhotě rozšířena r. 1906 o zajímavou lehkou hrázděnou přístavbu lodě.
Společenský život obce dotvářely různé spolky. Vedle Německého školského spolku to byl především spolek hasičský, založený r. 1893, dále pak Spolek Němců v Čechách a Spolek veteránů. Česká menšina se sdružovala především v místní pobočce Sokola.
Česká menšina posílila výrazněji po r. 1918. V roce 1930 v obci žilo 554 Němců a 128 Čechů. Po Mnichovské dohodě v r. 1938 prchali, jako z celých Sudet obecně, Češi a po r. 1945 naopak následoval odsun Němců.
