Historie obce Těšany
Jednou z nejstarších sídelních oblastí našich předků byla brněnská kotlina a Ždánický les. O raném osídlení tu mluví přesvědčivě osady s čeledními koncovkami -ice a -ovice: Čeňkovice, Moutnice, Šitbořice, Bohumělice, Šaratice a jen o něco málo mladší Žatčany, Borkovany a Těšany. Původ těchto vsí můžeme klást již do doby velkomoravské.
Opevněnými středisky tehdejší doby byly Staré Zámky u Líšně a hradisko v Rajhradě. Snad i v okolí Těšan se nacházelo nějaké velkomoravské centrum, neboť v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, se v oblasti Žatčan, Újezda a Těšan uvádí také ves Velehrad.
Těšany neměly kostel, patřily k faře do Čeňkovic (Šinkvic) a když tato ves zanikla, byly přifařeny do Moutnic. Obyvatelé Těšan se živili zemědělstvím a chovem dobytka. Pole měli na sušších svazích a v rovinách se do široka prostíraly louky.
Ve třináctém století se začalo v Těšanech tak jako jinde hospodařit na polích trojpolním úhorovým systémem a zvýšené sklizně, které se tím získávaly, umožnily růst dědiny. Natáhla se od brodiska proti proudu malého potůčku směrem ke Strážkám až k panským objektům, dvoru, feudálnímu sídlu, kovárně, hospodě a pivovaru. V Těšanech bylo šestadvacet lánových sedláků, z nichž každý měl sedmdesát měřic polí. Ostatní půda byla panská. Majitelé Těšan se střídali a žádnému z nich nepatřila nikdy celá ves. Největší majetek tu měli mniši dominikáni, kteří sídlili v klášteře u kostela svatého Michala na Rybném trhu v Brně.
Těšany bývaly chráněny před nájezdy z Uher lesními porosty, které pokrývaly hřebeny Ždánického lesa, ale hlad po půdě lesy likvidoval a krajina.až k Brnu se tím otevřela nepřátelským vpádům.
Kromě nich trpěli Těšanští také rozbroji feudálů, kteří najímali do svých služeb tlupy záškodníků a vysílali je na statky svých protivníků. Před husitskými válkami se jedna z těchto skupin skrývala v kopcovitém zalesněném terénu kolem Boleradic. Jejich služeb používal patrně Boček z Kunštátu, jemuž patřil boleradický hrad. Lapkové měli spadeno mimo jiné na faráře, a aby se borkovanský a šinkvický duchovní správce pojistil před přepady, udržovali s loupežnou tlupou přátelské styky a poskytovali jí potraviny a přístřeší.
Těšan se pravděpodobně dotkly i husitské války, neboť v zimě roku 1425-1426 se usadil oddíl táborského vojska v polním ležení u Nového dvora na křepickém katastru a jeho příslušníci jistě jezdili pícovat a spížovat na klášterní majetek do Těšan.
Šestnácté století proběhlo v Těšanech, tak jako jinde, ve znamení hospodářské konjunktury, která našla výraz v budování rybníků. Přehrazením Borkovanského potoka byl zřízen mlýnský rybník, a když zvednutá voda přešla přes kolo těšanského mlýna, dostala se i přes rozvodí a netekla k Moutnicím, ale umělou struhou k Žatčanům. Na nové vodoteči byly postaveny rybníky Špidlák, Jezírko a Nesvačil. Na Borkovanském potoce nad Těšany byly vybudovány rybníky Horní a Dolní Hastrmánek, dále byl u Těšan rybníček na Úlehlách, rybníček v dolní části návsi a několik dalších malých vodních nádrží v polích. Rybníků bylo kolem dědiny tolik, že se ves uvádí v roce 1583 v pramenech názvem Rybnické Těšany.
Koncem 16. a počátkem 17. století vedla habsburská říše téměř nepřetržité války s Turky. Boje sice probíhaly v Uhrách, ale české země tam vysílaly každoročně čerstvé vojenské oddíly a nejeden z nich táhl jistě po hodonínské cestě, jež vedla z Brna přes Těšany.
Velmi mnoho svízele zakusily Těšany za třicetileté války. Již na samém jejím počátku v roce 1619 byly dvakrát vypáleny stavovským vojskem, které mělo zvlášť spadeno na církevní majetky. Také na sklonku dlouhého zápolení Těšanští mnoho vytrpěli. Když roku 1645 obléhali Švédové Brno, zajížděly jejich oddíly až do Těšan a dědinu vypálily.
Též roku 1663 měli Těšanští co dělat s vojáky. Vpadli sem Tataři vyslaní na pomoc uherským magnátům, kteří se vzbouřili proti habsburskému císaři. Nájezdníci Těšany vyplenili a zabili celoláníka Jiřího Sedláčka.
V roce 1742 zajížděly do Těšan oddíly pruského vojska, které pod vedením krále Friedricha II. obléhaly Brno.
Tak jako jiní vesničané museli i Těšanští své vrchnosti robotovat, odvádět platy a dávat desátek z úrody moutnickému faráři. Kromě těchto břemen od nich požadoval vojenský erár vozy a koně na přepravu vojska a proviantu a posílal je často hodně daleko od domova. Sedláci přišli často na těchto nucených přípřežích o koně i vozy a byli rádi, když se vrátili ve zdraví pěšky domů.
Těšan se dotkly i reformy, které prováděl v habsburské monarchii císař Josef II. Uvolnil pevná feudální pouta zrušením nevolnictví, vydal toleranční patent a zrušil řadu klášterů, mezi nimi i dominikánský v Brně. Jeho majetek připadl náboženskému fondu, který rozparceloval podle tehdejších hospodářských zásad část polí těšanského dvora a přidělil je bezzemkům, kteří si vystavěli za těšanskými humny řadu domků, jimž se říkalo a říká Familie. Zbylá klášterní půda i s dvorskými budovami byla prodána a vystřídala se na ní za dvě a půl století řada majitelů.
Do života dědiny zasáhly také napoleonské války. Když v roce 1805 přitáhli na Moravu Francouzi, dostali se koncem listopadu i do Těšan a řádně je vyrabovali. Císař Napoleon se usadil v Brně a připravoval se k rozhodné bitvě. Strhla se dne 2. prosince na prateckých výšinách a hřmění děl bylo slyšet až do Těšan. V roce 1809 zaplavili Francouzi znovu Moravu a „navštívili" také Těšany.
Ani po napoleonských válkách se nevedlo venkovskému obyvatelstvu nijak skvěle. Ulevilo se mu teprve roce 1848, když byla zrušena robota.
Těšanští sedláci si ještě nezvykli na nové pořádky a už přišly svízele. Rakousko se dostalo v roce 1866 do války s Pruskem a přes Těšany šel hlavní proud císařských vojsk z Uher do severovýchodních Čech, kde se soustřeďovaly nepřátelské armády. S vojskem bylo soužení, mužstvo žádalo potraviny, píci pro koně, noclehy a potahy.
Po prohrané bitvě u Hradce Králové ustupovaly přes Těšany poražené rakouské sbory a v patách za nimi táhli Prusové. Prošlo jich vesnicí na dvacet tisíc.
Konec 19. století prožili Těšanští poměrně klidně, počátek 20. věku byl poznamenán první světovou válkou. Lidé v ní mnoho zkusili, a i když nebyla v Těšanech taková nouze o potraviny jako ve městech, přece tu zakusily chudé vrstvy dost hladu.
Rok 1918 přinesl zrod samostatného československého státu a malým těšanským zemědělcům kus panské půdy, získané z přídělu první pozemkové reformy. Dvacet let první republiky proběhlo ve všedních starostech zmnožených hospodářskou krizí, a již kalila lidem život hrozba nové války. Pro český národ přinesla šestiletou okupaci se všemi jejími hrůzami a trampotami. Těšany zaplatily v této válce krvavou daň: tři jejich občané byli popraveni, devět dalších zahynulo v bojích o vesnici.
Po roce 1948 došlo v obci, tak jako v celé naší vlasti, k velkým vnitropolitickým, a ekonomickým změnám. Těšanští očekávali od nových poměrů mimo jiné parcelaci zbylé panské půdy, avšak dělení pozemků místního velkostatku bylo po roce 1948 zastaveno a z bývalých dvorských polí a budov byl utvořen státní statek, který byl přičleněn jako samostatné hospodářství k ČSSS v Židlochovicích. Po několika kratších časových úsecích se dostal na dvě volební období do čela obce Karel Ardely a po něm Miloslav Dostál. Oba dva vykonali pro obec a veřejnost velký kus práce a Těšany se dostaly pod jejich vedením na přední místo v okrese Brno-venkov. Staly se hospodářským i kulturním střediskem jihovýchodní části okresu a řadili se mezi nejlepší vesnice Jihomoravského kraje.
