Historie obce Mokré Lazce
První zmínka o Mokrých Lazcích se v historických pramenech objevuje roku 1377, existenci obce je však možné předpokládat již před tímto datem. Původní osada patřila ke štítinské tvrzi, kterou vlastnili páni z Kravař. Roku 1430 založil Hartl Tunkl v Mokrých Lazcích svobodné fojtství, jež vzápětí prodal panu Zbyňkovi Hřivnáčovi z Heraltic. Další z majitelů, Tvorkovští, nechali v 16. století vybudovat dřevěný kostel a ten poté předali pod správu dominikánského řádu. Přičiněním dominikánů stála v obci již počátkem 17. století dřevěná škola. Když císař Josef II. Koncem 18. století dominikánský řád zrušil, vyrostla na jeho bývalých pozemcích řada nových usedlostí a vznikla obec Nové Mokré Lazce. I přes úřední rozdělení vystupovaly až do svého sloučení obě části obce jako jeden celek.
Staré písemnosti v archívech se zmiňují zejména o událostech, které nepříznívě zasáhly do života obyvatel: připomínají plenění obce a okolí Mansfeldovým i švédským vojskem za třicetileté války, velký požár z roku 1667, při němž lehla popelem téměř celá tehdy dřevěná vesnice, i drancování ze strany pruských a rakouských vojáků za válek v 18. století. Neštěstí a smrt přinesla místnímu obyvatelstvu také poslední velká epidemie cholery ve třicátých letech 19.století. Oběti této choroby byly pohřbívány na hřbitůvku v lese nad obcí.
Na přelomu 19. a 20. století ožívá v převážně české vesnici vlastenecký duch: je založen český hasičský sbor, působí zde hned několik ochotnických divadelních spolků a po první světové válce vznikají také tři tělovýchovné jednoty. Velkou zásluhu na tom má místní rodák páter dr. Antonín Gruda (1844 - 1903). Tento vzdělanec a slezský buditel byl jedním z iniciátorů táborů slezského lidu na Ostré hůrce a významnou měrou se zasloužil i o vznik slezské hymny. Později jako poslanec Říšského sněmu ve Vídni důsledně hájil české zájmy navzdory nevybíravým útokům svých politických oponentů.
Mnichovskou dohodou byla na podzim roku 1938 obec připojena k Německé říši. K statečným občanům, kteří se vzepřeli okupaci, patřil i plukovník československé armády mokrolazecký rodák Jan Vlachý (1895-1943). Za svou ilegální vlasteneckou činnost v organizaci Obrana národa byl v roce 1943 popraven v Berlíně. Po válce in memoriam povýšen na generála a jeho jméno, podobně jako i jména dalších padlých občanů připomíná pamětní deska v budově školy.
20. dubna 1945 osvobodila Mokré Lazce Rudá armáda: během těžkých bojů, jež byly součásti Ostravské operace, padlo kromě desítek sovětských a německých vojáků i několik mokrolazeckých občanů a zničeno bylo mnoho domů ve vsi.
Poválečné budování přes mnohé negativní rysy přispělo k modernizaci obce, která pokračuje i v současnosti.
