Historie obce Málkov
První zmínka o Málkově je z roku 1361. Ves je označena jako villa Malkow, a náleží k panství Hasištejn. Další zpráva pochází až z roku 1533, a říká, že Málkov byl zastaven pánům z Fictumu. Prvním majitelem vsi z rodu Fictumů byl Bohuslav Felix z Fictumu na Buchelbergu. Roku 1608 byl dvůr Málkov připojen k panství Prunéřov. Na přelomu 16. a 17. století jej koupil Christof Workatsch, který o něj však kvůli rebelii posléze přichází. Roku 1618 se objevuje první zmínka o mlýnu zvaném "pekelný", který ale pravděpodobně pochází již ze 14. století. V období třicetileté války byla celá země pustošena procházejícími vojsky. Málkovští sedláci byli sužováni robotou, dávkami a kontribucemi, v důsledku války zde r. 1642 propuklo několik ničivých požárů. Roku 1644 v oblasti řádili Švédové, roku 1647 byla obec pod jejich loupeživými nájezdy přímo obrácena v trosky. V témže roce byl také zpustošen "pekelný mlýn". Roku 1668 rozšířil Maxmilián Valentin z Martinic na Ahníkově dědická práva poddaných, současně ale zvýšil robotní povinnost na 15 dnů ročně. Ta byla po válce spolu s dávkami zvyšována natolik, že roku 1680 došlo po celých Čechách k selským rebeliím. Toto hnutí se zajisté nevyhnulo ani Málkovu a okolním obcím, přímé doklady však chybí. O dva roky později propuká další vlnou vzpour, určitého zmírnění situace dosáhla teprve Marie Terezie svým patentem z roku 1775. Koncem 17. století se zde konaly pokusy o těžbu rud stříbra, avšak r. 1703 byly pro svou malou výnosnost ukončeny. Roku 1764 byla v obci postavena zvonice a na konci 18. století vznikla zdejší kaple sv. Josefa.
