Historie obce Sazovice
Podle kronikáře Vojtěcha Velíska osada vznikla někdy v 11. století ze dvou rybářských chat nalézajících se na hrázích čtyř rybníků za dnešním obecním úřadem. V obou chatách byly usazeny rody Šestáků, které však do roku 1965 vymřely a zůstali jen vzdálení příbuzní.
Sazovice patří mezi nejstarší obce Zlínského kraje. Písemně se poprvé připomínají v roce 1362, záznam se týká drobného šlechtice Wznatky in Sazowitz, který zde sídlil a měl tu nějaký majetek, avšak vesnice mu nepatřila. Existence obce lze předpokládat od osobního jména Saza (zřejmě podle barvy vlasů, šlo tedy o ves lidí Sazových).
O bohaté minulosti obce svědčí archeologické nálezy pohřebišť, předmětů a zbraní, pocházející již z období neolitu, mladší doby kamenné nalezené u trati Vrbůvky, Díly a Hony, z doby bronzové v tratích Lazy, Hony a Díly a z doby železné i období slovanského. Díky blízkosti sídla panovníků Velkomoravské říše byl kraj velmi ovlivněn jejím děním. V letech 863-885 přijal tedy také křesťanství přímo od slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Sazovice náležely k majetku mocného rodu Šternberků, majitelů holešovského a količínského panství, z nichž Jan prodává Sazovice roku 1373 Bohuškovi ze Sazovic. Ten vesnici ale již v roce 1376 prodal zpět Albrechtovi a Petrovi ze Šternberků, kteří ji připojili ke svému količínskému panství. K panství malenovickému patřila vesnice do roku 1570, poté to byl statek otrokovický a spolu s ním se roku 1649 dostává k Napajedlům.
Po třicetileté válce a následných tureckých vpádech zůstalo v obci mnoho gruntů opuštěno, a proto páni z Rottalu povolávali do svých dědin nové rody, hlavně ze Slezska. V roce 1831 vypukl v mysločovské farnosti cholerový mor. Na tuto epidemii vymřely často i celé rodiny.
V letech 1901 a 1902 způsobily velké škody požáry, proto byl v roce 1903 založen místní dobrovolný hasičský sbor. V roce 1980 se po vzájemné dohodě sloučily obce Mysločovice, Machová, Hostišová a Sazovice pod společný MNV Mysločovice.
Od 24. 11. 1990 je obec opět samostatná.
Rodáci: Rodák Bernard Kučera (1922 – 1999) vyrůstal a žil v prostředí křesťanské rodiny, což ovlivnilo jeho pozdější tematické zaměření řezbářské práce. Jeho první setkání s betlémy bylo doma, když mu v dětství jeho otec Václav Kučera vyřezal Alšův papírový betlém. V Mysločovském kostele, kam Sazovičtí docházeli na mše a kam chodil i Bernard Kučera, viděl betlém sádrový. Tam obdivoval postavy pastýřů a darovníků, jednu figurku po druhé. Po absolvování měšťanky v Malenovicích přemýšlel o získání vlastního betlému a touha mít jej doma ho přivedla později k celoživotnímu koníčku a lásce - k řezbařině. Komplety jeho řezbovaných betlémů nebo jednotlivé figury jako doplnění starších betlémových celků se dostaly do řady okolních kostelů: menší betlém je v kostele v Mysločovicích, v roce 1972 řezal betlém pro kostel v Otrokovicích, jeho řezby se dostaly do kostela v Holešově, v Zahnašovicích, opravoval a doplňoval starší kostelní betlém ve Velkém Ořechově a ve Zlíně. Jeho práce se dostaly také na Slovensko. Počátkem 70. let vyřezal betlémy pro kostely v Konžské v okrese Žilina a v Zubenici v okrese Dolný Kubín. Řada jeho betlémových figur je v majetku soukromníků.
Sazovický rodák, známý malíř František Šesták (1935-2004) se po ukončení povinné školní docházky dal na studium v Umělecko průmyslové škole ve Zlíně, pod dohledem profesora Stanislava Mikuláštíka.
