Památky a zajímavosti Žlunice
Dominantou obce Žlunice je nepochybně farní kostel sv. Petra a Pavla a svým způsobem i farní budova. Kostel vznikl patrně ve druhé čtvrtině 14. století v souvislosti s cihlovou architekturou horního Polabí, se kterým jsou Žlunice spojeny svým vladyským rodem z Verdeka (u Dvora Králové). Kostel je cihlová stavba, což u nás v době gotické není tak častý zjev.
V letech 1701–1704 byl rozšířen - prodloužen směrem západním a byla také přistavěna věž a boční kaple, roku 1728 druhá boční kaple. Loď byla nově sklenuta „plackovou" klenbou - dříve měl kostel strop rovný. V presbytáři byla ponechána původní klenba gotická. Byla zazděna i čtyři okna na východní a jižní straně. Staré oltáře z roku 1821 a 1827 i kazatelna bez jakékoliv umělecké i historické ceny byly vzhledem ke špatnému stavu nahrazeny novým moderním vybavením. Vlevo od hlavního vchodu je ve zdi kamenný náhrobek Kryštofa Mitrovského z Nemyšle. Na věži jsou dva velké zvony. Menší je z r. 1555 a druhý z roku 1620.
Poslední velká oprava kostela byla v letech 1984–1987. Stavba dostala novou omítku. Alukrytová krytina střechy byla nahrazena starou krytinou břidlicovou. Vnitřek byl nově vymalován. Byly pořízeny nové věžní hodiny nákladem obce.
Farní budova pochází z r. 1763. Po stránce slohové je bez většího významu.
K historicko uměleckým památkám nutno přiřadit i kamenné skulptury na veřejném prostranství. Jedná se o kamennou sochu Pieta na podstavci, pod budovou fary, od neznámého sochaře či kameníka. Byla pořízena r. 1749 nákladem Matěje Vršaly. Druhá kamenná socha je sv. Jan Nepomucký na podstavci mezi lipami při rozcestí silnic k Sekeřicím a Kozojídkám. Pořídil ji roku 1728 Jan Kohout, myslivec. Třetí skulptura je kamenný kříž u budovy Jednoty z roku 1867.
Snad každá obec se může pochlubil jako svým rodákem někým, kdo v něčem vynikl nad obvyklý průměr. Myslím však, že není mnoho venkovských obcí, které by se mohly honosit takovou osobností, jakou je pro Žlunice Václav Špála. Tohoto vynikajícího umělce si sice přivlastňuje Sobotka, ale Špála je především rodákem žlunickým, který zde nejen spatřil světlo světa, ale celých dvacet let u nás pobýval či sem jezdil, dokud zde bydleli rodiče a sourozenci.
