Historie obce Doudleby nad Orlicí
Své jméno odvozují od dávného východního slovanského kmene Doudlebů, jehož příslušníci pronikli na přelomu 6. a 7. století n.l. do české kotliny s dalšími skupinami stěhujících se Slovanů. Nejstarší známé osídlení v jejich katastru je spjato s tzv. kulturou popelnicových polí, rozšířenou od 12. st. před.n.l. do jeho změny. Drobné nálezy pocházejí též z období po změně letopočtu do příchodu Slovanů. První písemná zpráva o jménu Doudleby v České republice je v Kosmově kronice, vztahuje se k roku 981, avšak týká se Doudleb v jižních Čechách. Názory na dobu a způsob založení Doudleb nad Orlicí nejsou shodné. První dosud známou zmínku o nich obsahují dvě listiny Přemysla Otakara ll z 27. července r. 1259. Na první listině je mezi svědky uveden Oldřich (Vrlicus), na druhé Oldřich z Doudleb (Vrlicus de Dudleu). Tato skutečnost dokládá, že Doudleby nad Orlicí existovaly před rokem 1259. Příslušník uvedeného rodu je jako majitel Doudleb nad Orlicí doložen písemně ještě v 2. polovině 14. století. Od 15. století až do poloviny 16. se v držení doudlebského zboží vystřídala řada různých rodů. V roce 1562 koupil Doudleby spolu s litickým panstvím Mikuláš z Bubna. Místo dosavadní tvrze nechal italskými umělci postavit renesanční zámek, který byl po dokončení využíván jako lovecký. Trvalé sídlo ze Žamberka do Doudleb přenesli na začátku 19. století. V 18. a 19 století byla součástí Doudleb nad Orlicí židovská obec, která čítala téměř 50 rodin. Začínala pod nynější školou, měla vlastní modlitebnu, školu, lázeň a porážku zvířat. Po velkém požáru roku 1860 (vyhořela polovina domů židovské obce) se větší část židovských rodin odstěhovala. Zrušením roboty a poddanství v polovině 19. století se obec stala samostatnou správní jednotkou se starostou a obecním zastupitelstvem. Od poloviny 19. století se postupně utvářely jednotlivé společenské organizace. K nejstarším patřila divadelní společnost, hasičský sbor, Sokol, sportovní klub. Většinou působí dodnes v různých obdobích k nim přibývaly další. V obou světových válkách přišla o život řada občanů, které připomíná pomník uprostřed obce. Pro obživu obyvatelstva měla určující úlohu zemědělská výroba (velkostatek rodu z Bubna a Litic, rolnické usedlosti různé velikosti), nevelký byl počet řemeslníků, větší živnostníků. Od roku 1870 pracoval v obci cukrovar, později přestavěný na textilní továrnu, známou stávkou dělníků v letech světové hospodářské krize. Po 2. světové válce se z některých dílen staly drobné provozovny, mnohé živnosti byly sdruženy v různá družstva, jiné zanikly. Zemědělskou výrobu organizovalo jednotné zemědělské družstvo, školní statek a Výzkumný ústav pro chov prasat. Významně se rozšířil a zlepšil bytový fond výstavbou rodinných domků, přestavbou starších a družstevní výstavbou. Po roce 1989 začali samostatně hospodařit na vlastní půdě čtyři rolníci a ostatní půda i zařízení zemědělského družstva přešla do pronájmu podnikatelů v živočišné a rostlinné výrobě, opravárenství a velkoobchodu. Postupně byly vráceny příslušníkům rodu z Bubna a Litic zámecké budovy a pozemky. Obnoveny či nově byly založeny různé živnosti i řemeslné výroby, textilní továrna výrobu ukončila.
