Historie obce Slavkov
První písemná zpráva, která dokládá existenci obce Slavkova pochází z roku 1224, kdy král Přemysl Otakar I. daroval Slavkov městu Opavě a postoupil ho také mílovému právu tohoto města. V této darovací listině je uváděná obec jako "Zlawicova Wes" a na listině je také podepsán Bohuslav, syn Slávkův. Nejdéle vlastnil Slavkov rod Fulštejnů, od roku 1255 do konce 15. století, z jejichž erbu byl převzat také současný znak obce. Po té byla podstoupena tvrz Slavkov s kostelním podacím Janu Vlkovi z Konecchlumí, který byl lením hofrychtéřem olomouckého arcibiskupství. Rok Vlků vlastnil Slavkov do roku 1597, kdy celé léno přešlo do vlastnictví manžela Anny Vlkové Salomu Moschovi z Bittendorfu. Po jeho smrti roku 1626 byl statek Slavkov spravován jeho synem Janem Mošou. Nový šlechtický rod přišel do Slavkova roku 1636, kdy ho koupil Jan Václav svobodný pán Sedlnický z Choltic. Když se v roce 1677 utopil jediný dědic - vnuk Maxmilián, předal olomoucký biskup majetek Jiřímu Valeriánovi Podstatskému z Prusínovic. Roku 1907 byl Slavkov intenován Jindřichu Keilovi, r. 1908 Karlovi Weisshunovi a roku 1932 Rudolfu Theinovi. Na podzim roku 1938 byla obec obsazena hitlerovskou armádou. V rámci odsunu německých obyvatel z českých zemí byl vyvlastněn i majetek Rudolfa Theina.