Památky a zajímavosti Odry
Městskou památkovou zónu města Odry, jejíž hranice jsou vymezeny přirozeným průběhem linie bývalých městských hradeb, tvoří náměstí s renesančními měšťanskými domy, se sochou Nanebevzetí Panny Marie z roku 1785 a s nádhernou neoklasicistní kašnou z roku 1897. Kašna je dílem místního rodáka a významného vídeňského sochaře Emila Zimmermana. Součástí památkové zóny jsou i zbytky středověkého opevnění s polokruhovitou baštou z 15. století na Pásové ulici. Jádro městské památkové zóny tvoří slohově rozmanité šenkovní měšťanské domy pozdně středověkého, renesančního a raně barokního založení. Nejstaršími domy jsou objekty bývalých zájezdních hostinců umístěných při vjezdu a výjezdu z náměstí (čp. 55 a 22).
Další nejvýznamnější památkou Oder je gotický kostel sv. Bartoloměje, barokně přestavěný v letech 1691–1692. Z věže vyzvání nejstarší moravský zvon z roku 1374. Součástí interiéru jsou obrazy opavských malířů Gunthera a Luxe, ozdobou jsou nově rekonstruované varhany. Rovněž budova fary, přestavěná do dnešní podoby roku 1700, patří k chráněným památkám.
V prostoru vnitřních hradeb a v části tzv. Opavského předměstí se dochoval soubor pískovcových soch z první poloviny 18. století – socha sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka z Assisi, sv. Floriána, Immaculata.
V areálu oderského městského hřbitova se nachází soubor hrobek z druhé poloviny 19. století, které dokládají společenskou prestiž místní měšťanské honorace:
– hrobka rodiny Bernheierovy, jejíž architektura představuje celou škálou pseudogotických prvků (chrliče, vimperky, kraby, kytky, fiály),
– hrobka rodiny Gerlichovy - objekt hrobky či spíše rodinného mauzolea pochází z roku 1883.
Technickou zajímavostí je bezesporu vodní mlýn Wesselsky v části Loučky. Mlýn leží napravo od řeky Odry a vodní náhon k němu se táhne až z Jakubčovic nad Odrou. Mlýn v Loučkách přináležel původně místní rychtě a první dochovaná zmínka o něm je z roku 1571. Posledním majitelem mlýna z rodu Wesselsky byl Ferdinand Franz Wesselsky, za jehož působení se začala vyrábět elektřina na vodní pohon pro horní část obce a objekt mlýna se rozrostl o nové hospodářské budovy. V roce 1946 převzal mlýn Hubert Pazdera, který byl přes svou matku s rodinou Wesselsky spřízněn. Pazdera začal slibně rozvíjet soukromé hospodářství, které vlivem celospolečenských událostí bylo v roce 1959 pod nátlakem ukončeno.
Mlýn spolu s ostatními budovami začal chátrat, nepoužíváním a nedostatečnou údržbou zejména trpěla mlýnská technologie a vodní kola s příslušenstvím, na pile se propadla střecha a časem byla pila zdemolována. Za své vzaly i hospodářské budovy používané JZD. Po smrti Huberta Pazdery je majitelkou paní Věra Králová s manželem, kteří zde provozují ubytování a galerii.
