Památky a zajímavosti Vrchy
Nad obcí se tyčí jedna kaple a druhá kaple Panny Marie Loretánské, lidově paradoxně často nazývaná také Čertova kaple, případně Čertovka, stojí na kraji lesa Nadějova, na lesnatém svahu mezi vesnicemi Vrchy a Lukavec u Fulneka, asi půl hodiny cesty od první jmenované.
Stará pověst vypráví, že na místě dnešní kapličky rubal kolem roku 1747 dříví chudý drvoštěp Jan Kašpar. Při práci ho jednou znenadání vyrušil mládenec v mysliveckém oděvu, jenž mu sliboval veliké bohatství, pokud střemhlav skočí dolů z nejvyšší jedle, jež byla na dohled. Touha po bohatství v chuďasovi zvítězila nad rozumem a na strom tedy vyšplhal. Když byl již v samotné koruně, uslyšel zvonit poledne z vršského kostela a začal se modlit. Vtom se mu zjevila Panna Maria s Jezulátkem a hrozila mu „Nepokoušej Pána Boha a neskákej." Teprve v onom okamžiku prý dřevorubec poznal v mladém myslivci čerta. Ten mezitím zmizel. Kašpar děkoval Panně Marii za záchranu a majitel lesa na památku události vystavěl na onom místě kapličku. Uvnitř se nacházel obraz s nápisem: „Na tomto místě byl zachráněn Marií Loretánskou v roce 1747 Jan Kašpar." Před opravou na počátku 21. století byl v kapli obraz s podpisem C. Pavelky a vročením Kašparovy záchrany 1745.
Další legenda vypráví o záměru vykácet hustý les mezi Vrchy a Lukavcem. Vrchnost najímala pro tento úkol mnoho mužů. Jeden chudý hoch se o tom dozvěděl a pojal záměr nechat se na rubání lesa zaměstnat. Když kráčel údolím od Lukavce směrem k již vykácené lysině, uzřel náhle neznámého myslivce držícího v ruce koš, stojícího pod vysokým stromem. V domnění, že jde o lesníka, mu svěřil svou prosbu dát se najmout. Myslivec však odpověděl „Nejsem lesník, ale lovec. - Ty jsi chudý, upiš mi svoji duši a já ti dám koš plný zlata!" Chuďas však namítl: „Když ti mám upsat svou duši, musím přeci vědět kdo jsi!" Cizinec však jen odvětil „Lovím duše" a přitom držel onen koš tak, aby mladík mohl vidět červené, v přítmí lesa lákavě svítící a lesknoucí se načervenalé zlato. Přepadla jej po něm touha tak velká, že byl ochoten i svou duši za ně upsat. Myslivec nemeškal a škrábnuv chuďase do prstu, ponořil do vytékající krve husí brko a podal mu je i s listem připraveného papíru k podpisu. Když však již mladík přiložil pero k úpisu, obklopil jej podivuhodný lesk a zdálo se mu že vidí Matku Boží snášející se z nebe. Najednou lovec zmizel a teprve tehdy si mladík uvědomil nebezpečí, jakému svou duši vystavil. V upomínku na onu událost byla vystavěna kaple.
Jiná podoba pověsti vypráví, že se na místech kaple každodenně modlíval zbožný muž. Toužil po výstavbě kaple, avšak neměl na něco podobného dostatek prostředků. Za podobných podmínek jako v předchozí pověsti mu ďábel v podobě myslivce nabídl pomoc, celý příběh také skončil obdobně jako v předchozím vyprávění. Kaple nakonec byla vystavěna a zasvěcena Panně Marii Loretánské.
V letech 1769-1772 žil v blízkosti kaple poustevník Jan Schutz. Narodil se roku 1708 a byl původně členem třetího řádu sv. Františka při minoritském konventu v Opavě. V 61 letech se odhodlal k odříkavému poustevnickému životu v blízkosti kaple, živil se prací a dary od dobrodinců.
Na začátku dvacátého století pobýval v blízkosti kapličky poustevník Abendrot, původně chudý švec z Fulneku. Na témže svahu si postavil jednoduchý příbytek z kamenů, přibližně šest metrů dlouhý a dva široký, se třemi okénky, z nichž jedno ústilo směrem k potoku pod svahem a dvě ke kapli, střecha byla zhotovena z kamení, rákosí a mechu. Uvnitř se nacházel kamenný krb a také lůžko sestavené z plochých kamenů. Zbytky základů stavení jsou viditelné dodnes. Poustevník se živil dary lesa a také bramborami a zeleninou, jež sám vypěstoval na tří terasovitě uspořádaných zahrádkách ve svahu. Navíc se staral o údržbu kaple, udržoval v ní věčné světlo, a její návštěvníci mu na živobytí přispívali. Vždy 12. září se konávala ke kapli pouť a poustevník přišedším připravoval něco k snědku. V zimním období přebýval ve Fulneku nebo se nechával najímat sedláky v okolních obcích, v nouzi nejvyšší chodil po žebrotě. Obec Vrchy mu nakonec po první světové válce zakázala v lese pobyt a musel se odstěhovat do Lukavce, kde zemřel ve věku 86 let.
Čertova kaple byla, jak je i v pověstech nepřímo zmiňováno, postavena na příkaz fulnecké vrchnosti. Neboť bývala často navštěvována zbožným lidem z Fulneka a okolí, pomáhala zabránit protestantským exulantům přebývat v lese a znesnadňovala také tajným místním nekatolíkům setkávat se ve hvozdu s cizinci.
Na začátku 21. století byla kaple celkově opravena.
