Současnost obce Hořičky
Občanská vybavenost: pošta, zdravotní středisko, lékárna, prodejna potravin, obecní hostinec s restaurací a tanečním sálem, ubytování, autodílna, kadeřnictví.
Spolkový život
Spolková činnost na území obce se začínala rozvíjet ve druhé polovině 19. století a od svých počátků byla vždy pestrá a bohatá, přičemž tehdy šlo zejm. o divadelní ochotníky a místní hasiče.
Místní spolky můžeme rozdělit na divadelní a ochotnické, hasičské, sportovní a tělovýchovné, hudební a pěvecké, literární a osvětové a odborové a zájmové.
Ochotnické divadelní spolky
První amatérské divadlo se hrálo již roku 1869 a o rok později vznikl i první ochotnický soubor. V roce 1888 byly přijaty stanovy, což se vykládá jako skutečné založení Spolku divadelních ochotníků Na Hořičkách. Od počátku měli místní ochotníci na paměti nejen propagaci českého divadelnictví a národního uvědomování, ale zejm. přínos místní kultuře a zábavě, což se projevilo i jejich repertoárem, který byl z většiny tvořen soudobými zábavnými hrami (1888 Uniforma maršálka Radeckého Leopolda R. Stirského). Koncem 90. let 19. století se projevily v souboru odlišné názory na vývoj souboru i repertoár. Ty byly zakončeny až smírem na mimořádné schůzi 8. dubna 1896. V roce 1913 byly přijaty nové stanovy a v roce 1922 se SDO stal členem ÚMDOČ. Velká aktivita místních divadelníků (1888-1934 73 premiér) se přenesla z hostince u Vitoušků i do plenéru (např. 1925 Naši furianti Ladislava Stroupežnického). Útlum přinesla německá okupace, ale od roku 1942 se zde pravidelně opět hrálo, a to i po roce 1945. V 50. letech 20. století však dochází k útlumu, představení se konají stále méně a zájem o divadlo tak postupně odeznívá, přičemž mnozí z ochotníků již nejsou z Hořiček, ale z okolních obcí. V letech 1967-1976 se malou náhradou nefungujícího ochotnického souboru stalo školní dětské divadlo. Dnes tak ve šlépějích místních ochotníků kráčí jen Rodinné divadlo Kateřiny Novotné v místní části Mečov.
A k místnímu divadlu je ještě třeba poznamenat ještě jednu věc. Skvostem hořičských ochotníků je historická opona ve formě veduty, na níž se nachází pohled na Hořičky. Jejím autorem je Antonín Gabrle z Chvalkovic, vznikla kolem roku 1870 a ve 20. letech 20. století byla přemalována.
Hasičské spolky
Podle doby vzniku jsou druhými nejstaršími spolky v Hořičkách spolky hasičské a dnes jsou na území obce zastoupeny dvěma sbory dobrovolných hasičů, a to hořičským a křižanovským (zal. 1923).
Hořičský sbor dobrovolných hasičů byl založen 10. června 1881, přičemž jeho první valná hromada se konala 31. července téhož roku. Na ní byly schváleny stanovy a zvoleno vedení sboru. Prvním starostou sboru se stal Kašpar Rosa (1881-1889) a prvním velitelem Josef Pich (1881-1888).
První výbava sboru byla získávána z darů, např. 5. března 1882 věnoval starosta obce Kašpar Rosa hasičskou signální trubku a 16. dubna téhož roku věnoval císař František Josef I. 80 zlatých na podporu a činnost sboru. Od firmy Smejkal získal sbor čtyřkolovou ruční pístovou stříkačku, která byla tažená koňmi v hodnotě 900 zlatých. Na zakoupení věnoval princ Schamburg-Lippe 150 zlatých. Tato ruční stříkačka se používala až do roku 1939, kdy sbor zakoupil motorovou stříkačku od Českého hasičského sboru na Prorubech, který zanikl po připojení Prorub k Říši.
Od počátku byl sbor jedním z nejaktivnějších v okolí a díky široké podpoře dobrovolných přispěvatelů obdržel další nezbytnou techniku a mnoha svými úspěšnými zásahy i mimo hranice obce si získával stále větší sympatie, které prohluboval i vstupem do místního kulturního života, ať již šlo o pořádání hasičských bálů i jiných kulturních akcí či účastí mnoha jedinců v místním ochotnickém divadle.
Činnost sboru však narušily obě světové války a teprve v období po 2. světové válce začíná další rozvoj sboru, především v technickém parku (1949 nákladní auto zn. Praga pro přepravu členů sboru a motorové stříkačky, 1960 stříkačka DS 16, 1961 nákladní auto Tatra 805, 1963 hasičské auto s cisternou Praga RND AG 16, 1967 přenosné čerpadlo PS 12 se skříňovým jednonápravovým přívěsem, 1981 mobilní cisterna značky Škoda Liaz RTN CAS 25 aj.).
V současnosti tvoří členskou základnu sboru celkem 69 lidí a v rámci okresního integrovaného záchranného systému je jeho jednotka zařazena jako výjezdová. Sbor je aktivní i v pořádání kulturních akcí (bály) a hasičských soutěží (každoročně 5. července soutěž družstev v požárním útoku „O pohár starosty obce") a kvalitních výsledků dosahuje v řadě různých hasičských přeborů, a to v rámci okresu i mimo něj. Dodat však musíme i to, že ve sboru je velmi aktivní i ženská složka, která se některými svými úspěchy dokáže svým mužským kolegům směle vyrovnat.
Spolky sportovní a tělovýchovné
Nejstaršími spolky, v nichž se cvičilo, byly ty tradiční - Sokol a Orel, ať již na území obce nebo v okolí, např. v České Skalici.
V minulosti se na Hořičkách dařilo několika sportům. Úspěchy sklízel např. místní volejbal, neboť v sezóně 1972-1973 se mužský tým Sokola Hořičky dostal do Okresní soutěže (skupina Jih) a v soutěžní sezóně 1977-1978 si vedlo dobře i mládežnické družstvo ZDŠ Hořičky, které obsadilo 3. příčku v Okresním přeboru I. třídy. Také fotbal se dokázal na místní úrovni prosadit, protože místní fotbalisté se např. dostali v roce 1978 do finále 1. ročníku Havlovického poháru (HAPO).
Dnes jde zejm. o malou kopanou, kterou hraje FK Hořičky. Na jeho počátku stál v roce 1995 tým LEGO, který se skládal nejen z hořičských fotbalistů, ale i těch, kteří pocházeli z blízkého okolí. Jeho domovským hřištěm byla škvárová plocha nedaleko Barunčiny vyhlídky (dnes tam stojí dřevěný srub). Po řadě utkání v místní neregistrované soutěži se celek postupně začal drolit, až z něj na přelomu 20. a 21. století nezbylo prakticky nic.
Ale v obci na fotbal nezanevřeli. V roce 2005 nechala obec nedaleko areálu ZD Dolany postavit nové, tentokrát travnaté hřiště a jako bájný Fénix vstal z popela i místní fotbalový celek, tentokrát však pod značkou FK Hořičky 07 a jeho umístění ve 2. lize Havlovické Tropical ligy se pohybuje většinou ve středu tabulky.
Rozvoj sportu však podporuje i místní ZŠ, ať již díky opravené tělocvičně, víceúčelovému šotolinovému hřišti s doskočištěm na skok daleký, antukovému hřišti, které se navíc v zimě mění v kluziště, či pořádáním různých soutěží (Velikonoční turnaj ve stolním tenise).
Spolky školské
Od vzniku tamní základní školy se sdružovali její příznivci a zastánci, organizovaně k tomu došlo až v roce 2005, kdy bylo zaregistrováno občanské sdružení Naše škola - Hořičky.
Spolky okrašlovací, osvětové a literární
V organizované formě tyto spolky na území Hořiček existovaly jen koncem 19. století. Zdejší okrašlovací spolek spolupracoval např. s MUDr. A. Kutíkem na založení parku, který obklopoval jeho sanatorium a byl veřejně přístupným. Později péče o okolí byla spojena s činností jednotlivců či obecního úřadu, taktéž osvětová a jiná kulturní činnost, mezi níž můžeme zařadit i tradiční Sjezdy krajanů a přátel Hořiček i okolí, jež se konaly od 20. let 20. století, i když některé jejich části přebírala i místní farnost či zdejší politické strany a kulturní instituce.
V literární oblasti se místní občané shlukovali kolem místní knihovny, která vznikla v roce 1846 a přes peripetie během obou světových válek i období komunismu existuje dosud.
Spolky zájmové a mládežnické
V obci dříve působila např. ZO ČSOP. Dnes zde nemá svoji místní pobočku žádná ze zájmových organizací, ale mnoho obyvatel Hořiček je individuálním členem mnoha organizací v okolních obcích, např. místní organizace Českého zahrádkářského svazu ve Slatině nad Úpou (založené 1965 jako pobočky červenokostelecké MO), Českého svazu chovatelů v České Skalici, Českého svazu včelařů a Českého rybářského svazu tamtéž, Mysliveckého sdružení Lhota pod Hořičkami a Slatina nad Úpou, Klubu českých turistů HROT Česká Skalice apod.
Mládežnické organizace byly v obci zastoupeny nejprve Junákem, a to již jen několik let po jeho založení v českých zemích. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nahrazen Pionýrskou organizací (nedaleko Hořiček v Husím Krku se nacházel mj. i pionýrský tábor, dnes zde pořádá letní dětské tábory TOM družstvo), ale pak nastalo období krátkého znovuobnovení Junáka v roce 1969. I zde našli někteří Junáci odvahu a vystoupili z "ilegality". Do historie skautingu se Hořičky zapsaly i tím, že zde v letech 1960-1973 působil Jiří Šimáně, zv. Šíp, velká postava náchodského skautingu, který na Hořičkách pracoval jako učitel specialista v místní internátní ZDŠ pro neslyšící. Dnes je nejbližším střediskem Junáka středisko Jiřího Šimáně v České Skalici.
Zemědělská produkce má na Hořičkách i v okolí dlouhou tradici, kterou ukončilo až období komunistického režimu. Díky kolektivizaci zemědělství na přelomu 40. a 50. let vzniklo zdejší JZD, které bylo později začleněno do dolanského zemědělského družstva a spolu s ním přečkalo i období transformace a restituce zemědělských pozemků a působí v obci dodnes, mj. provozuje např. čerpací stanici, již zmiňovanou pilu či pro vlastní účely nedávno vybudované autovrakoviště.
Rostlinná výroba je zaměřena především na produkci obilnin (pšenice, žito, ječmen, kukuřice, oves), řepy cukrovky a dnes prosazované řepky olejky.
Živočišná výroba byla orientována na produkci mléka a masa, ovšem nedokázala přežít současné problémy našeho zemědělství. Hovězí dobytek se choval ve velkokapacitním kravíně v obci samotné a do roku 2009 i v místní části Křižanov. Dnes již hospodaří jen několik soukromých zemědělců a drobných chovatelů koz, ovcí, drůbeže a včel.
Největším zemědělským subjektem v obci je již zmiňované ZD Dolany, které vzniklo v roce 1977 sloučením několika menších zemědělských družstev (Dolany, Lhota pod Hořičkami, Slatina nad Úpou, Chvalkovice, Hořičky, Mezilečí, Brzice) a dnes se již výhradně věnuje rostlinné výrobě, i když i zde se začínají projevovat různé problémy, přičemž jeho budoucnost je prozatím nejistá.
