Historie obce Stárkov
Místo nazvané Stárkov leželo ve středověku uprostřed pohraničních hvozdů země České, jeho kolonizace českými obyvateli začala v 1. polovině 13. století. O prvním osídlení máme jen kusé zprávy. První opevněné sídlo v okolí dnešního Stárkova vzniklo kolem roku 1250. Byl jím podle výzkumu Ústavu historických věd Pedagogické fakulty Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové dřevěný hrad na Zámeckém vrchu v jihozápadní části Stárkova. Jeho zakladatelem byl asi příslušník rodu erbu třmene, který kolonizoval široké okolí.
Nejstarším známým členem tohoto rodu byl Sezema, okolí Stárkova držel po roce 1250 jeho syn Petr a pak Petrův bratr Bohuše připomínaný v letech 1260-1321. Ze dne 17. srpna 1321 pochází první písemný doklad, kde je výslovně uvedeno jméno Stárkov. Bohuše ze Stárkova prohlašuje, že daruje klášteru v Polici nad Metují 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky. Tehdy již pravděpodobně sídlil na nové tvrzi vybudované vedle kostela, starý hrad pak zanikl.
Po Bohušovi drželi panství Čeněk a pak Rubín ze Žampachu a před rokem 1393 jej získal Matěj Salava z Lípy, který si vybudoval nový sídelní hrad - Skály. Součástí panství byly mimo Stárkova a jeho tvrze vesnice Skalka, Studnice, Horní a Dolní Vernéřovice, Metuje, Bystré, Chlívce, Jívka, Radvanice a Vápenka. Matěj Salava z Lípy bojoval v době husitských válek původně na straně husitů, později se přidal k císaři Zikmundovi, aby panství Skály udržel a mohl se zmocnit majetku benediktinských klášterů na Broumovsku.
V druhé polovině 15. století se majitelé panství rychle střídali. Známe jména majitelů Hanuše z Varnsdorfu, Zbyňka Buchovce z Buchova, Bartoloměje knížete Münsterberského (vnuka Jiřího z Poděbrad) a mnoha dalších.
V roce 1544 se pánem ve Stárkově stal Bernard Žehušický z Nestájova. Jeho nástupce Hertvík Žehušický z Nestájova dne 1. září 1573 povýšil Stárkov na město se všemi právy k tomu náležejícími, včetně práva hrdelního.
