Historie obce Záměl
Kraj po roce 500 n.l. osídlen Slovany, kmenem Charvátů a patřil (později) knížecímu rodu Slavníkovců a po likvidaci rodu (r. 995) vlastnila kraj Přemyslovská knížata (později králové). První Přemyslovští králové (Václav I., Přemysl Otakar I., Přemysl Otakar II.) pohraniční kraje kolonizovali. Jedním ze způsobů kolonizace bylo darování některému panskému rodu. Tak byl kolonizován i náš kraj ve 13. století rodem Drslaviců a pány z Drnholce na Rychnovsku.
Podle nálezů v okolí (Doudleby a j.) byl kraj (a j. Záměl) osídlen - ovšem řídce - od pradávna. První písemna zmínka o Záměli je tedy místo za mělem.
Obec vždy patřila pánům na Potštejně. Z mnohých majitelů zaslouží zmínku zejména 4. Mikuláš z Potštejna z rodu Drslaviců, který svérázným způsobem hledal spravedlnost za zabití svého otce Procka Peregrinem Pušem v Praze. Vláda Jindřicha Korutanského a Jana Lucenburského nedávala možnost práního řádu. Mikuláš vzal tedy spravedlnost do svých rukou a Peregrina Puše zabil. Peregrin byl kupec a odnášeli to s ním všichni kupci. Moravský markrabě Karel, jako správce království, pánům jako Mikuláš jejich způsoby netrpěl a Mikuláš to tedy odnesl.
V roce 1490 koupil panství Vilém z Perštejna, nejbohatší šlechtic v království. Jako znamenitý hospodář založil v Potštejně dvůr, pivovar a pálenku (dnes bychom řekli lihovar). Zakládal rybníky a mlýny. Tehdy vznikl i Zámělský rybník a mlýn a pravděpodobně i hospoda. V rovce 1629 koupil panství od Hrzonů z Harasova Kašpar z Grambu, nejvyšší lejtenant císařského vojska. Jeho manželka Magdaléna, rozená Reichlovna z Moldeku byla žena praktická a ze své brabonské vlasti přinesla k nám umění paličkovat krajky. Pro majitele panství bylo jistě výhodnější, když mu poddaní v rámci roboty dělali krajky, kterých barokní panský kroj potřeboval hodně a proto se dobře zpeněžovaly.
V roce 1746 koupil od grambovských potomků po přeslici panství Jan Ludvík Harduval, od roku 1751 hrabě ze Chomoře, který je neobyčejně zvelebil. Postavil zámek. K tomu použil zříceniny hrádku Velešovo. Zavedl plátenickou manufakturu, hedvábnictví a zbavoval se nevýnosných objektů. Tak prodal i panskou hospodu číslo 27 v Záměli Matěji Kopsovi. Rod hrabat Chamaře, ovšem po přeslici držel panství do roku 1948.
