Historie obce Libhošť
První písemná zmínka o Libhošti se objevuje roku 1411 v listině Lacka z Kravař, v níž udělil obcím štramberského panství právo „odúmrtí". V té době ale už měl Libhošť faru a kostel, takže založení obce podle nálezů keramiky je možno datovat do třetí třetiny 13. století.
Libhošť udržoval styky se sborem Moravských Bratří ve Fulneku, svědčí o tom záznamy v Registrech obce Libhošťské z let 1587–1694, psané nádhernou češtinou. V období husitských válek byla zdejší fara obsazena bratrským knězem. V roce 1621 obec přešla do poddanství jezuitského Konviktu v Olomouci a po vypuzení bratrského kněze byl v obci utlumen veškerý duchovní život.
Libhošťanům byla uložena robotní povinnost mimo jiné ke dvoru v Bernarticích nad Odrou, kam chodili pěšky přes les Roveň. Vznikl tak mezi lidmi dlouho přežívající pojem „Bernacký" chodník. V roce 1772 vyslaly obce Bernartice a Libhošť deputaci k následníku trůnu Josefovi se žádostí o přezkoumání jejich robotních povinností.
Všestranný rozvoj obce se datuje od roku 1778, kdy byl jmenován rychtářem Leopold Heřmanský, potomek nižší české šlechty. Byl vystavěn nový kostel sv. Jakuba st. a fara s bytem pro učitele a školou. Prvním učitelem se stal Kajetán Kotek ze Švábenic, který zaznamenal v první obecní kronice období napoleonských válek s přesuny ruských vojsk přes Libhošť. Jeho syn František Xaver (1800–1854) byl ve Vídni skladatelem klavírních skladeb, učitelem hry na klavír a korepetitorem ve vídeňské opeře.
Koncem 19.století se stává obec Libhošť obcí dělnickou.
Z řemesel převládají tesaři a zedníci, postupně tovární specialisté od „černého řemesla" a dělníci v kloboučnických a textilních továrnách v okolí. V roce 1901 se stal správcem zdejší farnosti P. Josef Slavíček, kustod muzea v Prostějově. Na zdejší faře shromáždil rozsáhlé sbírky zkamenělin druhohorní fauny a předmětů lidového umění, zejména maleb na skle. Větší část sbírek je uložena v muzeích ve Vídni a v Ostravském muzeu. Na jeho činnost navázal po roce 1945 zdejší učitel Jaroslav Stara, který založil Lašský národopisný soubor, jenž vystupoval dlouhou dobu v okolí i v zahraničí.
V roce 1884 v obci vzniká první veřejný spolek – sbor dobrovolných hasičů. Po roce 1926 se rozšířila v obci těžba a zpracování ostřice třeslicovité, zvané „chudačka", která hojně roste v lese Roveň. Používala se jako výplň čalouněného nábytku, automobilových i vlakových sedadel.
V 1. světové válce padlo 40 libhošťských mužů, 29 Libhošťanů se stalo příslušníky čs. legií. Od roku 2011 je Libhošť opět samostatnou obcí, poté, co se v referendu oddělila od města Nového Jičína.
