Historie obce Hustopeče nad Bečvou
Hustopeče jsou velmi staré, takže nelze s určitostí určit kdy byly založeny. Přestože první historicky doložená zmínka je z roku 1201, kdy je zapsáno jméno statku hustopečského, leží kořeny Hustopeč mnohem dále v minulosti.
Nejstarší lidé, kteří zabloudili do oblasti Hustopeč byli zřejmě pravěcí lovci ze starší doby kamenné - paleolitu. Jejich tábořiště bylo objeveno pod Velkou Kobylankou u Hranic. Lovci z hranického tábořiště se jistě pohybovali v širším okruhu, zejména podél Bečvy. Tato domněnka je ještě více opodstatněná, jestliže je známo, že se v okolí Hustopeč a Poruby nachází pazourek, ze kterého si pravěcí lidé vyráběli své nástroje. Nejstarším dokladem o pobytu lidí na území dnešních Hustopeč je archeologický název z roku 1946.
Při stavbě zdejší školy byly objeveny stopy sídliště nejstarších zemědělců z počátku mladší doby kamenné - neolitu, z období tzv. kultury volutové. Tato kultura dostala název podle výzdoby v podobě volut - závitnic. Našly se zde zlomky nádob a kusy mazanice - hliněné omítky stěn tehdejších chat.
Další stopy osídlení nejbližšího okolí patří do pozdní doby kamenné - eneolitu. Na sklonku tohoto období se zde usadili lidé kultury šňůrové.( zdobili své nádoby ornamentem, vytlačovaným zkroucenou šňůrkou).
V roce 1890 objevil známý moravský badatel dr. Fr. Přikryl pět velkých mohyl - hrobů těchto pradávných zemědělců a pastevců v lese Doubravě. Protože obdobné archeologické nálezy jako v Hustopečích jsou známy i z dalších míst, dá se hovořit o poměrně souvislém osídlení krajiny kolem toku řeky Bečvy. Ze slovanské mladší doby hradištní je nejvýznamější nález mincí a zlomků stříbra na Strážném u Kelče, který časově patří do počátku 11.století našeho letopočtu. Tento nález je dokladem o životě v tomto prostoru těsně před dobou, z níž přicházejí první písemné zmínky o našem kraji. Karavany kupců přecházely zde přes brody Bečvy již v době, kdy se rozprostíral na místě Valašského Meziříčí a Hranic pouze prales. Hustopeče se nacházely na staré kupecké cestě, která vedla přes starobylou Kelč na Jičín, kolem Hukvaldů na Místek a pokračovala dále do Polska. Krajina mezi vnitřní Moravou a Polskem byla v té době porostlá hustými lesy a močály a tudíž velice řídce osídlená. Vedlo zde pouze několik kupeckých stezek, mezi nimi také cesta k Jičínu. Dodnes se ji říká "Hučnice", což znamená hlučnou obchodní cestu. Tato cesta byla v minulosti chráněna dřevěnými hradisky - strážisky, z nichž si strážcové, v případě nebezpečí, dávali znamení- v noci ohněm, ve dne kouřem. V té době byly již osídleny i Hustopeče, které ležely při brodě přes Bečvu. Byla to nepochybně osada malá. Strategická poloha přispívala k rozvoji a rozšiřování Hustopeč.
Velký vliv na zdejší krajinu měl tatarský vpád v roce 1241. Jméno majitele zdejšího statku je známo až z roku 1249 a byl jím Vilém z Hustopeč. Správná historická data jsou ovšem zaznamenaná až od roku 1349.Od té doby jsou totiž zapsána jména jejich majitelů v zemských deskách. Historie Hustopeč je velice zajímavá . Můžeme si ji připomenout pohlédnutím na kostel a zámek, který ač v ne příliš dobrém stavu zůstává připomínkou dob minulých.
V roce 1397 se Hustopeče staly městysem, v té době byly majetkem pánů z Kravař, od konce 15. století do poloviny 17. století patřilo Žerotínům a v letech 1693 až 1763 náleželo Podstatským z Prusinovic. Poslední pán toho rodu, Jan Nepomuk Podstatský, který dal obnovit zdejší kostel, roku 1717 vyhořelý, dal postavit hřbitovní zeď se 14 sochami.
První školní budova byla v Hustopečích postavena v roce 1690. Předtím tu v 16. století (podle Vlastivědy moravské) stávala škola bratrská, která vzala za své po vypuzení Bratří v době pobělohorské. V obci fungovaly již od roku 1878 Občanská záložna, od roku 1899 Spořitelní a záloženský spolek. Elektrifikace byla provedena v roce 1926. V letech 1929 až 1931 proběhlo v Hustopečích odvodnění a v letech 1932 až 1933 následovalo budování kanalizace.
První vlak projel přes obec v roce 1884. Spolková činnost v obci byla bohatá. V roce 1868 byla založena Občanská beseda, v roce 1882 vznikl Sbor dobrovolných hasičů, v témže roce byl založen také čtenářsko-pěvecký spolek Omladina, v roce 1884 vzniklo Společenstvo živnostníků, v roce 1898 byla založena tělocvičná jednota Sokol a v roce 1898 založena Dívčí Družina.
V roce 1901 byl založen místní odbor Ústřední Matice školské, v roce 1908 Okrašlovací spolek, v roce 1919 Tělocvičná jednota Orel, v roce 1920 vzniklo sdružení domkařů Domovina a v roce 1924 byla založena Otčina. V roce 1900 zde žilo 1162 obyvatel, z toho 24 Němců. Byly zde čtyři hospody, šest průmyslových výroben papučí. V roce 1930 v obci fungovalo 34 živností, parní pila, valcha a jeden mlýn.
