Historie obce Benešov
Předchůdcem města, ležícího na významné obchodní cestě z Prahy do jižních Čech, byl opevněný dvorec na žulovém ostrohu dnes zvaném Karlov, který tu zřejmě ve 2. polovině 11. století založil a po sobě pojmenoval jistý Benedikt - Beneš. Ten byl pak hlavním sídlem pánů z Benešova až do roku 1318, kdy získali nedaleký hrad Konopiště a dvorec opustili. Při něm vznikla záhy osada, v roce 1327 poprvé připomínaná jako městečko a v roce 1512 jako město, jejímž jádrem bylo prostorné tržiště, dnešní Masarykovo náměstí.
Roku 1420 tu řádili husité, v roce 1627 vzbouření poddaní protestující proti násilné rekatolizaci, a v roce 1648 Švédové. V pohusitské době patřil Benešov mezi nejvýznamnější města v Čechách. Za vlády Jiřího z Poděbrad se v prostorách vypáleného minoritského kostela konaly zemské sněmy. Zmíněný panovník tady v roce 1451 jednal o smíření s katolickou Evropou s papežským legátem Eneášem Sylviem Piccolominim, pozdějším papežem Piem II. Roku 1473 vystoupila na zdejším sněmu královna, vdova Johanka z Rožmitálu, aby se pokusila sjednat pro Čechy dočasný smír. V 18. století za Přehořovských a především za pánů z Vrtby se Benešov stal centrem kultury a vzdělanosti, k čemuž přispívala hlavně nově založená piaristická kolej. K jeho rozvoji napomáhal rozvoj poštovního a železničního spojení. Od konce 19. století držel zdejší panství následník trůnu Ferdinand d´Este. Za nacistické okupace v roce 1942 byla část města násilně vystěhována kvůli zřízení rozsáhlého cvičiště SS.
