Památky a zajímavosti Bílovec
Dominantou Bílovce je místní renesanční zámek. Další pamětihodnosti jsou například areál radnice, kaple svaté Barbory, kostel svatého Mikuláše, socha svatého Jana Nepomuckého a další.
Zámek - Renesanční zámek stojí na ostrohu v jihovýchodním rohu středověkého obvodu města, na místě, kde už v polovině 15. století stálo opevněné šlechtické sídlo, které bylo již za pánů z Fulštejna a na Bílovci (1. polovina 16. století) označováno jako zámek. Mezi lety 1576–1595 dal na jeho místě Bernhard Pražma z Bílkova vybudovat nový renesanční zámek s částečně uzavřeným lichoběžníkovým nádvořím a válcovými nárožními věžicemi. Pražmové vlastnili zámek až do 30. let 17. století, kdy jim byl za účast ve stavovském povstání zkonfiskován. Roku 1648 získali panství Sedlničtí z Choltic, kterým zámek patřil až do roku 1945.
V současné době zde funguje muzeum a probíhají tu kulturní akce.
Areál radnice - Nárožní patrový dům s podloubím v jádru renesanční, podle arch. zpráv vybudovaný v r. 1593, později upravovaný. V ploše štítu je malovaný znak města - zavinutá střela pánů z Kravař. V prostorách radnice se nachází kancelář starostky města a část odborů městského úřadu. V přízemí je umístěno Informační centrum.
Kaple sv. Barbory - Podélná zděná kaple, původně součást městského špitálu, stojícího na Dolním předměstí nedaleko městských hradeb, zbořeného po roce 1945. Kaple je poprvé písemně doložena k roku 1465. Původní gotická stavba, patrně zčásti dřevěná a plochostropá, byla barokně přestavěna v r. 1726. Svou nynější podobu získal objekt letech 1969–1971, kdy byl upraven na obřadní síň města. Kaple má hladké průčelí s vysokým nečleněným štítem, v přízemí ho zčásti překrývá přistavěná novodobá předsíň z roku 1990. Vysoká sedlová střecha je krytá břidlicí, v jejím hřebeni je vížka s lucernou. Kaple dnes stojí pod úrovní okolního terénu, který se v průběhu staletí zvýšil cca o 1,5 až 2 m. V interiéru jsou barokní valené klenby.
Kostel sv. Mikuláše - Kostel uzavírá severní stranu náměstí, dříve byl od náměstí oddělen frontou domů, která byla po požáru v roce 1945 zbořena. Lze předpokládat, že na tomto místě stál farní kostel (patrně dřevěný) již v první polovině 14. století. Ten byl kolem roku 1400 nahrazen kamennou stavbou s plochostropou lodí a kněžištěm s křížovou klenbou. Z této stavební etapy se zachovala většina obvodového zdiva kostela. Hranolová pětipodlažní věž s osmibokým horním patrem byla vybudována v letech 1614–1615, tedy v době, kdy byla duchovní správa bílovecké farnosti v rukou luteránů. Věž měla sloužit především jako strážní hláska, v nejvyšším patře byla vybudovaná světnička pro hlásného a strážní ochoz. Pozdně renesanční helmice věže s dvojitou lucernou byla doplněna později. Při jižní zdi je patrová oratoř a čtvercová raně barokní kaple z roku 1657 zaklenutá kopulí. Na konci 19. století byly v kostele provedeny dílčí novogotické úpravy. Uvnitř kostela jsou obrazy místního rodáka malíře F. I. Leichera.
Socha sv. Jana Nepomuckého - Kamenná plastika z 80. let 18. století, umístěná k severní zdi kněžiště farního kostela. Figura světce v tradičním kanovnickém rouchu stojí na vysokém hranolovém podstavci. Na čelní straně podstavce je v dekorativním rámci v reliéfu vyobrazeno svržení Jana Nepomuckého do Vltavy.
Socha Panny Marie - Staticky pojatá kamenná plastika místní provenience z poloviny 19. století, druhotně umístěná k severní zdi věže kostela. Jedná se o ikonograficky nevyhraněný typ zobrazení Panny Marie Neposkvrněného Početí. Socha stojí na vysokém hranolovém podstavci, na podnoží podstavce je letopočet 1852.
Městské muzeum - Zděný dvoupodlažní dům pocházející z poloviny 18. století je situovaný v jihovýchodním rohu náměstí. Dříve sloužil jako správní budova při zámku. V současnosti je zde městské muzeum, kde je stálá expozice věnovaná historii města.
Kaple Panny Marie Pomocné - Studánka u kaple má údajně léčebné účinky a musela být zřízena již v 16. století. Bílovec byl do roku 1627 protestantský a tak byla jako místo zasvěcené Matce Boží luterány zpustošena. Až v roce 1731 byla dle textu staré písně odkryta, díky pastýři ovcí. V té době byly také objeveny dva kamenné kanály - chodby, z nichž jedna měla vést k bíloveckému zámku. V roce 1892 nechal zde postavit Franz Pesch dřevěný kostelík, který však v roce 1932 vyhořel.
Nový zděný kostelík s ozdobnou věžičkou postavil místní stavitel Ing. Pavel Ressel z prostředků sedláků, obchodníků a bíloveckého panstva. Oltářní obraz Matky Boží s děťátkem vytvořil bílovecký akademický malíř pan Rudolf Sokol.
Díky úsilí občanů a církve římskokatolické byla Kaple Panny Marie Pomocné 5. května 2002 posvěcena Mgr. P. Karlem Javorkem, farářem římskokatolické farnosti v Bílovci.
V blízkosti kapličky se nachází památkově chráněný strom tis, který patří nejen u nás, ale v celé Evropě k nejvzácnějším stromům. Tento strom byl vysazen mnichy kláštera někdy v druhé polovině 17. století a je tedy jediným pamětníkem feudální doby.
Soubor tří náhrobků na městském hřbitově
- Náhrobek Johanny z Foulonu
- Náhrobek Karla Sedlnického z Choltic
- Náhrobek neznámého
Větrný mlýn v Bravinném u Bílovce je v poli vpravo od silnice z Bravinného k osadě Požaha. Exteriér je volně přístupný a na dveřích je informace o možnosti prohlídky interiéru. Mechanické součásti mlýna jsou zachovalé a funkční, kromě sít a korýtek v dolní části mlýna.
Při domluvené prohlídce lze získat leták o historii a technických parametrech mlýna.
Kolem historie tohoto větrného mlýna německého typu existují dvě teorie. První udává vznik mlýna v roce 1878 a to v nedalekém Leskovci, odkud byl také v roce 1910 rozebrán a postaven na nynějším místě. Druhá naopak klade vznik mlýna do roku 1830 a oporou této teorie je i existující plán mlýna z roku 1842 od tesařského mistra Valentina Gebauera. Majitelem tehdy měl být jistý Filotens Rosa. Přesná fakta o mlýně je poměrně těžké získat, jelikož v okolí bývalo mlýnů více a jejich údaje se pletou.
