Historie obce Cheb
První písemná zmínka o Chebu je z roku 1061 a je zároveň nejstarším dokladem postupující středověké kolonizace území kolem Chebu. V průběhu 11. století se toto území ležící na pomezí Čech a Říše dostalo do přímé zájmové sféry sousední bavorské Severní marky.
V roce 1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa.
V listině z roku 1203 je Cheb poprvé zmiňován jako město (civitas). Mezi léta 1203 a 1215 můžeme datovat rozšíření starého tržního městečka a založení vlastního, nového města. Po požáru v roce 1270 byla zahájena nová výstavba, která dotvořila půdorysnou dispozici historického jádra tak, jak se nám v základních rysech zachovalo do dnešní doby.
V roce 1266 obsazuje Cheb vojsko Přemysla Otakara II., který využil svého postavení správce říšských statků a připojuje Chebsko ke svým územím.
Dominantní postavení města Chebu na celém Chebsku počátkem 15. století bylo podloženo hospodářskou i vojenskou mocí. Město patřilo v této době se 7 300 obyvateli mezi největší a nejbohatší města zemí Koruny české, vnitřní město mělo kolem 400, samostatná předměstí na 200 domů.
V červnu 1430 se Cheb poprvé dostává do nebezpečné situace, když se husité na cestě z Norimberka do Čech objevili před branami města a vypálili část předměstí. Po delším jednání se Chebští uvolili zaplatit výpalné a husité odtáhli.
Do doby přelomu 18. a 19. století spadá i důležitá fáze výstavby Františkových Lázní, které patřily až do roku 1851 chebskému magistrátu. Prameny, označované jako chebská kyselka, byly užívány k léčbě již od 16. století. V roce 1791 je zahájena podle plánu T. Grubera výstavba lázeňské osady. Od roku 1807 jsou lázně oficiálně nazývány Františkovy.
